Kuba: 5 měsíců

Když se Kuba v březnu narodil, strašně jsem se těšila až bude léto, protože jsem si představovala jaké to bude, až bude Kuba větší. Co všechno bude umět, jak bude vypadat a jak hlavně bude vypadat náš život s ním. Při pohledu na tehdy pár týdenní, pouze ležící miminko jsem si nedovedla představit, že to vůbec někdy přijde. A teď zase nemůžu věřit tomu, jak rychle to uteklo. 

V pátém měsíci se toho hodně událo. Přes týden jsme byli většinou doma, protože manžel chodil do práce, a tak jsme vyráželi na procházky po našich dobrých známých trasách. Občas jsme se domluvily s kamarádkami a vyrazily ve dvou či ve třech. Ovšem načasovat setkání tak, abychom zkooordinovaly spánek a kojení našich dětí byl někdy nadlidský výkon a ne vždy se zadařilo. Jednou jsme byly s kamarádkou domluveny, že se potkáme na půli cesty mezi našemi bydlišti. Jenže Kuba se zrovna v tu chvíli rozhodl, že má hrozný hlad a tak místo klasického patnáctiminutového kojení, jedl asi půl hodiny, s čímž jsem rozhodně nepočítala. A když jsme se nakonec vypotáceli z domu, přijížděla už kamarádka s dítkem. Tak jsme ji vyprovodili domů a pokračovali dál na výlet sami...

Víkendy jsme tak na půl trávili v Brně, kde jsme opět podnikali výlety (tentokrát s manželem) nebo jsme odjeli na chalupu. 

Také jsme se rozhodli zrekonstruovat balkon a část kuchyně a tak jsme pár dní bydleli na staveništi - řekla bych, že to Kuba ani nezaregistroval. Naše stanoviště jsme si přesunuli z obýváku (kde se často větralo a bylo tam skladiště) do ložnice a trávili většinu času tam. Musím moc poděkovat tchyni, která vzala Kubu ven na procházku a já tak mohla hodinku (plus minus) po zednících intenzivně uklízet, aniž bych se strachovala, že se Kuba probudí nebo že někde kňučí. Ani nedovedu spočítat, kolikrát jsem za tu dobu umývala zem - klidně bych se mohla stát profesionální uklízečkou :-). Rekonstrukce sice ještě není u konce (ještě chybí nová podlaha, resp. pokládka lina), ale věřím, že to už bude otázka jednoho dne.

 

Největší událostí 5. měsíce byla bezesporu svatba mého bratra. Kuba byl zlatíčko a po nevěstě a ženichovi byl hvězdou dne! O tom jak to probíhalo si můžete přečíst zde.

Kuba už rozhodně není to miminko co jen leží a nic nedělá. Je to už malý človíček, kterému se vytváří osobnost. Už ví, kdo jsem, kdo je táta, co ho rozesměje a co ho dokáže rozplakat. Dokáže být taky dost tvrdohlavý (je to přece beran), hlavně co se týče spaní. Když si usmyslí, že spát nepůjde, tak prostě nepůjde a nějaké to přesvědčování, že je už čtyři hodiny vzhůru a musí být unavený, na něj neplatí. Na druhou stranu je to zlatíčko a když zrovna nestávkuje a dobře se vyspí, rozdává úsměvy všude dokola! To bych ho láskou snědla!

Líbí se mi jak Kuba pomalu objevuje svět. Třeba jak poznává různé materiály - nejdřív věc osahá a poté věc putuje rovnou do pusy. Například zjistil, že plyšové věci už mu nechutnají a tak se při jejich dotyku jazykem pěkně ušklíbne. Na druhou stranu miluje různá plastová či gumová kousátka nebo latexovou žirafu Sophii. To co nedokáže strčit do pusy (židle, koberec, kočárek, zahradní nábytek...) osahá a hlavně škrábe. Nevím jak jste na tom vy, ale já mám např. ze zvuků škrábání hrubého čalounění naší sedačky husí kůži (stejný pocit mám když se nehty přejelo po černé tabuli...). Ale Kuba poznává svět tak ho v tom musíme podporovat!

Ve snaze všechno prozkoumat se Kuba začal po všem sápat a co jde to strčí do pusy. Nesápe se ani tak po svých hračkách, ty zná, ale co ho nejvíc zajímá je telefon, foťák, skleničky s vodou (vínem), moje mokré vlasy, moje suché vlasy, ovladač na televizi atd. Tyto věci ho dokážou bezesporu utišit, zklidnit a vykouzlí mu úsměv na rtech! Samozřejmě mu je nechám osahat, ale pod dozorem. Někdy se to zvrtne a Kuba se s chutí zakousne do mého telefonu. Takové naše iBaby :-).

Co se týče Kubových motorických schopností a dovedností, 5. měsíc byl na jejich rozvoj rozhodně bohatý. Nejdřív zdokonalil zvedání a chytání noh. Nejlíp mu to jde samozřejmě bez plínky, ale to provozujeme pouze pod dozorem neb nechceme riskovat, ale ani s plínkou není žádný amatér! Myslím, že nebude trvat dlouho a strčí si palec do pusy :-). Nejdřív zvedne nohy, poté rukama uchopí buď palce u noh nebo lýtka. Chvíli vydrží na zádech a pak ho nohy převáží na jednu nebo druhou stranu.

Když byl pak takto na boku, stačilo kousíček a najednou se přetočil na bříško! Přesně tak! Už je to tu a Kuba se motá. No motá... vlastně jenom přetáčí a zatím jen na jednu stranu (i když na druhou to taky zvládl, ale líp mu to jde přes levou ruku). Nechci předbíhat, ale včera se Kuba otočil z bříška zpět na záda, ale o tom snad až příští měsíc :-).

Jak Kuba zjistil, že se umí otáčet, nechtěl přestat. A protože to ještě neuměl zpět, trávil většinu dne na bříšku, nebo aspoň do té doby, než zakňoural, přišla mamka a otočila ho zpět na záda. A koloběh začal zase od znova. Od teď nastala chvíle, kdy už Kubu nemůžu položit kamkoliv a spoléhat na to, že ho tam po chvíli najdu. Leda tak doprostřed manželské postele s tím, že než se stihnu oblíct, nepřekulí se k okraji. Kuba se motá kde to jde - na zemi, v naší posteli i v jeho postýlce. I přes to, že má v postýlce málo místa a většinou skončí zaklíněný v rohu a hýká, protože má přeleženou ruku a nemůže tam ani zpět, se motá dál a jakoby se z předchozích zkušeností vůbec nepoučil.

Také přebalovací pult je pro nás dost nebezpečný! Kuba pozoruje obrázky na zdi a chce se k nim dostat. A tak se přetáčí na bok, zaklání hlavu a já mám co dělat, abych mu napatlala krém jenom na zadek nebo mu nasadila plínku předkem dopředu... Je to boj a po přebalení jsem zpocená jako bych složila metrák uhlí. Asi budu muset vyzkoušet ty popruhy, co má naše přebalovací podložka, ale nejsem si jistá, zda to pomůže... :-).

Už jsme zpozorovali i mírné náznaky lezení - spíš se motá do kruhu než postupuje dopředu, ale pokouší se. Nejdřív se opře o hlavu, zvedne zadek, poskládá pod něj nohy a pak nějak posune zbytek těla dopředu. Zatím jsme nezpozorovali, že by couval, jak je prý u dětí typické (zapřou se o ruce, které je posunou dozadu), ale jak se bude zdokonalovat tak uvidíme, jakým směrem se vydá.

5. měsíc byl opět úžasný a taky vyčerpávající. Obávám se, že si teď už nějakých pár let neodpočinu :-). Teď už jsme kousek v 6. měsíci a já pozoruji, že Kuba dělá každým dnem další pokroky. Máme se na co těšit!

Kuba na svatbě

Největší událostí v životě ještě ne pětiměsíčního Kuby, byla bezesporu svatba jeho strýce, tedy mého bratra. 

Den se vydařil, svítilo sluníčko, nevěsta byla nádherná a všichni se výborně bavili. I Kuba. I když je Kuba označován za nejhodnější miminko na světě, občas má své dny - stávkuje ve spaní, potom je unavený a kňourá a nenechá si vysvětlit, že je to právě z toho důvodu, že nechce jít spát - a tak jsem se bála, aby se během dne dostatečně prospal, když bude okolo spousta ruchu. Ale jak je vidět, se spaním problém neměl.

Kuba má rád společnost a čím víc se toho kolem něj děje, tím líp. Všimla jsem si toho už na oslavě kamarádčiných narozenin, což byla taková první akce, na kterou jsme Kubu vzali. Kuba nevyžaduje pozornost, ale pozoruje dění okolo sebe a to ho naprosto uspokojuje. Tak tomu bylo i na svatbě. Byl tak hodný, že jsem musela dbát na to, aby pravidelně jedl, protože byl vším tak unešen, že si zapomínal říct... 

Ale vyšlo to krásně: obřad začínal v jednu, tak jsem Kubu ve čtvrt na jednu nakojila a "ukojila" ke spánku, spal až do prvního tónu svatebního pochodu, takže o nic nepřišel :-).

Kromě nevěsty si všimněte i tchyni, která stojí vlevo a hlídá kočárek s Kubou :-)

Byl tak vyspaný na focení i na hostinu, na které jsme se s rodiči střídali v tom, kdo jí a kdo chová Kubu. 

Kuba u mámy

Kuba u táty

Kuba u dědy

Kuba u pratety

O chování Kuby byl docela velký zájem (dobrá zpráva pro moje záda!) a u nikoho v náruči ani neknikl. Obávám se, že jsme spustili miminkovskou horečku u bratrových kamarádek... :-). 

Když byl čas jít zase spát, dali jsme Kubu do kočárku a než jsme s ním stačili vyjet na cestu do parku (obřad byl v zahradách pod Špilberkem), spal jak zabitý. Nevím proč, ale když jsme spolu doma, uspávám ho někdy i hodinu, ale tady usne po pár metrech v kočárku. Pyšný dědeček (můj táta) se nabídl, že bude vozit a tak jsem si v klidu mohla zatančit jeden tanec s ženichem. 

Je pravda, že Kuba nespal dlouho - asi jen půl hodinky - ale nikdy nebyl přes den velký spáč (jen někdy se zadaří, že spí dvě hodiny) a vypadal odpočatě a vesele. Oslavy tak mohly pokračovat!

Perfektní bylo to, že stále kojím, a tak bylo Kubovo jídlo neustále po ruce :-). Našli jsme si koutek, kde jsme si založili kojící a přebalovací tábor a když bylo potřeba, na chvíli jsme se ztratili. Kojení taky znamená abstinenci a tak kromě přípitku šampusem (který jsem si až do dna vychutnala!) jsem pouze ochutnala trochu vína od manžela (aby z toho Kuba taky něco měl...). Vůbec mi to nevadilo a aspoň se mi druhý den dobře vstávalo :-). 

Kuba vypadal, že by pařil až do noci a ani hlasitá hudba mu nevadila. 

Kolem sedmé jsme se přece jen vydali na cestu domů. Kuba sice vypadal v pohodě, ale bylo na něm poznat, že je unavený. Tolik dění okolo něj ho naprosto vyčerpalo. Dokud měl co pozorovat tak byl hodný, ale jakmile jsme ho posadili do autosedačky, začal kňourat. Naštěstí jsme to domů měli jen kousek a jakmile jsem mu dala najíst, po pár doušcích odpadl :-). Byl to náročný, ale nádherný den!

Doufám, že si ho novomanželé užili a že byl podle jejich představ! Vypadali spokojeně.

 Na zdraví novomanželům!!

Jeden den v životě čtyřměsíčního miminka

Co jsem se za dobu co máme Kubu naučila je to, že každý den s ním je jiný, plný překvapení a rozhodně  nejde popsat náš průměrný den, protože takový prostě neexistuje. Jak už je ale Kuba starší, začíná se nám rýsovat jakási pravidelnost v našich dnech. Kuba je víc předvídatelný a já vím, co si mohu či nemohu s ním dovolit.

Rozhodla jsem se tady popsat jeden den z našeho života, abyste měli představu co tak můžeme dělat. Je to den, kdy jsme neměli nic naplánované a celý den tak byl otevřený různým aktivitám.

6.20 hodin budíček
Kuba vstává po dlouhé noci spánku. Je to tak, Kuba spí celou noc. Je pravda, že do půl sedmé už dlouho nespal (obvykle je to tak o hodinu méně), ale občas se zadaří. Jenže, začal se vrtět už o půl šesté, což mě probudilo a s tím, že už bude každou chvilku vstávat, jsem vstala i já. Jenže, Kuba se přestal vrtět a já už neusnula... Jakmile se Kuba probudil, přebalila jsem ho, přičemž už netrpělivě vyčkával kojení. V tuto chvíli bývá Kuba trochu nervózní, protože si uvědomí, že vlastně celou noc nejedl a má hlad. Ale vše mám pod kontrolou, vracíme se zpět do postele, nasazuji kojící polštář a připojím Kubu :-). V tu ránu je klid!

V tu chvíli se pomalu probouzí manžel. Odchází do sprchy, já Kubu dokojím, dám do lehátka a jdu připravit kafe pro manžela a snídani pro sebe. Kuba dřív usínal i po ranním kojení, ale teď už mu to moc nejde tak ho nenutíme a je s námi jak snídáme. Při tom si hraje v lehátku, většinou něco kouše nebo nás pozoruje.

8.45 hodin
Manžel odchází do práce a tak ho s Kubou vyprovodíme. Na Kubovi je poznat, že je unaven, navíc jsou to dvě hodiny co jedl tak ho nakojím a při tom tradičně usíná. Odnesu ho do postýlky a mám chvíli času pro sebe. Nikdy nevím jak dlouho bude Kuba spát tak v okamžiku kdy usne, začnu splašeně lítat a chci toho stihnout co nejvíc. Tentokrát to byla ale krásná dvouhodinovka, tak jsem si stihla i v klidu vypít kafe (bezkofeinové :-) ).

11.00 hodin
Kuba vstává s úsměvem a vypadá to, že má dobrou náladu! Chvíli si hrajeme - Kubu dám na bříško, ukazuju mu různé hračky, které se snaží uchopit (a poté ihned strčit do pusy), říkám mu různé říkanky atd. Poté následuje opět přebalení a kojení. Před kojením mi volá kamarádka, která má měsíční miminko, jestli nechceme jít na procházku. Samozřejmě, že chceme a tak se domluvíme, že se po kojení potkáme. Než začnu kojit tak Kubu ještě převleču do venkovního a vrháme se na kojení. Kuba si to tentokrát vychutnává a tak máme trochu zpoždění. Jakmile je Kuba nakojen, převleču sebe, nachystám si sváču do kočárku a vyrážíme. Hned jak vyjdeme ze dveří, už nám mává kamarádka. Poté, co po půl hodince doprovodíme kamarádku domů, Kuba usíná. Bylo pěkně a domů se mi ještě nechtělo tak jsem se rozhodla, že si vycházku prodloužím. Ještěže jsem si přibalila tu svačinu jinak nevím jak bych vydržela. Procházka se nám prodloužila trošku víc než jsem plánovala, ale Kuba statečně vydržel až domů a já se pěkně prošla. Kuba spal zhruba 40 minut, pak koukal z kočárku ven a hrál si s hračkami. Taky jsme si povídali... :-).

13.30 hodin
Po příchodu z vycházky Kuba vyžaduje jídlo. Přebalím kosmickou rychlostí a usedáme do křesla, kde Kubu nakojím. Vypadalo to, že měl Kuba spíš žízeň než hlad, protože tomu moc dlouho nedal, ale aspoň se trochu napil. Po kojení dám Kubu do lehátka a odnesu si ho do kuchyně, kde si připravím oběd. Hlady šilhám a tak vyndávám z ledničky všechno na co mám chuť. Je toho spousta, ale nakonec si v rychlosti vytvořím salát se spoustou zeleniny, k tomu toast s kozím sýrem! Mňam! Padne to do mě ani nevím jak. Kuba mě se zaujetím pozoruje. Poté co jsme oba najezení si s Kubou hrajeme. Dám ho na deku s hrazdou, na které kope, chytá hračky, přetáčí se až se unaví tak, že jediné, co zvládne je zase jídlo a spánek.

14.45 hodin
Po takovým hraní je Kuba mrtvolka a tak ho opět nakojím a dám spát. Odpoledne obvykle nespává dlouho, tak půl hodinky, ale asi jsem ho pořádně utahala a tak se mi odměňuje 90ti minutovým spánkem. Trochu poklidím byt, umyju nádobí a opět si stihnu dát kafíčko (opět bezkofeinové).

16.00 hodin
Manžel přichází domů z práce o trochu dřív a tak toho využíváme a jdeme navštívit babičku s dědou. Kuba před odchodem dostává opět najíst.

19.30 hodin
U babičky posedíme, popovídáme si a kolem šesté Kuba začíná kňourat. Usuzuji, že je unaven a má hlad. Před odchodem domů dostane Kuba ještě trochu najíst, aby vydržel (je to jen 20 minut pěšky, ale raději nebudeme pokoušet...). Cestou domů se stavíme pro večeři - čerstvý losos - a Kuba v kočáře usíná. Nejsem z toho moc nadšená, protože se bojím, že nebude chtít jít brzo spát na noc, ale nechám ho. Je to prostě andílek, když spí a nemám to srdce ho budit. Jakmile přijdeme domů, Kuba se probouzí a je plný energie. Nevypadá, že by šel spát a tak si s taťkou hraje zatímco já jdu připravit večeři. Kuba je hodný a tak si hraje sám, zatímco se s manželem navečeříme.

20.15 hodin
Po večeři převlečeme Kubu do pyžama a následuje poslední kojení. Po celém dni je vyčerpán a tak u kojení usíná. Pil dost tak se nebojím, že by měl v noci hlad. Opatrně přenesu Kubu do postýlky, schoulí se do klubíčka a spokojeně spí dál.

Poté co Kuba usne, poklidím kuchyň po vaření a jdu se kouknout na televizi. Moc dlouho u ni nevydržím a pomalu u ni usínám. Jdu do sprchy a spát. Je 21.30.