A je tu očekávaný příspěvek o Vánocích, abyste se na konci ledna mohli tak trochu vrátit do sváteční nálady 
.
Od naší svatby (červen 2008) trávíme Vánoce sami s manželem. Rodiny objíždíme následující dny, ale Štědrý den jsme si vždy užívali v klidu a pohodě ve dvou. A letos konečně ve třech (ovšem o klidu a pohodě nemůžu hovořit…)!
I když to byl pro Kubu běžný den (snažili jsme dodržet jeho denní režim), já jsem si ten svátek užívala a snažila se vše připravit, aby ten den byl perfektní. Sice jsem ještě na Štědrý den vysávala a narychlo balila dárky, ale nakonec jsem to s manželovou pomocí stihla (vyhrál titul manžela roku a jel s Kubou ven na dvouhodinovou vycházku).
Oběd na Štědrý den neřešíme. S našima jsme vždy měli oukrop (česnečka podávaná s bramborovou kaší) a i když jsem se jeden rok snažila tradici přenést do naší nové rodiny, moc se to nepovedlo a dál jsem přestala zkoušet. Je to ale tradice, kterou bych chtěla dodržovat (a taky protože mně strašně chutná!!) tak si dávám závazek na příští vánoce oukrop opět zopakovat. Na oběd mnohdy ani nemáme chuť, protože se celý den ujídá cukroví a nikdo nemá pořádně hlad a tak spíš děláme dřívější večeři. Letos jsme byli pozvaní na pozdní oběd k bratrovi Honzovi a jeho novomanželce Štěpánce na lososovou polévku a la kapr (nebo to byla kapří polévka a la losos…?). V každém případě byla vynikající! Měli jsme také konečně příležitost omrknout jejich první společný vánoční stromeček. Byl nádherný, ale fakt mega a určitě se těší až ho odstrojí a budou se moct v obýváku pohybovat .
Po obědě jsem dokončila poslední přípravy, zatímco Kuba se s manželem větrali na čerstvém vzduchu a mohla se začít vařit večeře. Kuba dostal tradičně kaši (kapra snad příští rok) a my s manželem tradičně výbornou rybí polévku (od manželové mamky) a smaženého pohořelického kapra s bramborovým salátem. Myslím si, že letos to bylo asi naposled co jsme večeřeli v klidu (relativním klidu, protože večeřet s Kubou už asi nikdy nebude klidné). Dovedu si představit jak bude Kuba příští rok nedočkavý na dárky a bude chtít rychle zhltnout večeři jen aby mohl ke stromečku. A tak si manžel ještě přidal a kapra jsme si pěkně vychutnali.
A pak už byl konečně čas jít ke stromečku! Kuba moc nechápal co se děje a nebral to vůbec jako něco zvláštního – prostě se šlo z kuchyně do obýváku. Spíš mu asi bylo divné, proč mamka s taťkou dělají “jéééé” a “jůůůů”. Stromeček pěkně svítil, a to se mu asi líbilo nejvíc. Pro jistotu jsme světýlka i baňky umístili až na druhou větev od spodu, kdyby měl touhu je sundávat. I tak se k nim dostal a když zrovna na ně nedosáhl, stačila mu větvička, kterou nejdřív pečlivě osahal a poté rychle do pusy… Byli jsme o vánocích hodně pohotoví . Stromeček jsme letos pořídili v květináči, a to především z důvodu větší stability než má náš stojan. Báli jsme se, že se Kuba o stromek opře nebo za něj zatahá a stromek na něj spadne. Stromek jsme ještě dali do těžkého obalu, takže jeho stabilita byla několikrát zabezpečena. Taky se mi zamlouval ten ekologický záměr živého stromku a chtěli jsme ho po vánocích vysadit na chalupě, kde táta zakládá “les vánočních stromků” (taky měli stromek v květináči). Jenže i přes to, že jsme ho poctivě zalévali, stromek uschnul. Asi mu moc nepomohlo to, že stál u topení… 
.
Kuba se hned ujal dárečku pod stromečkem (naštěstí to byl dárek pro něj), který byl nejblíž. Víc než obsah ho samozřejmě zaujal balící papír a tak jsem se do rozbalování pustila s ním. S dary jsme to nepřeháněli – za jedno z toho ještě nemá rozum a za druhé nechceme, aby měl milion hraček, o které bychom stejně jen zakopávali. Pár hraček samozřejmě dostal, ale dostal třeba i bryndák nebo lahvičku na pití, které potřeboval.
Zatímco se Kuba věnoval balícímu papíru, mamka s taťkou si taky mohli rozbalit nějaké dárečky, které tam pro ně Ježíšek zanechal. Asi byli mooooc hodní .
Vzhledem k tomu, že Kubův odpolední spánek trval až do brzkého večera, tak i jeho usínání bylo o trochu posunuto. Když konečně usnul, byli jsme s manželem tak vyřízení, že jsme jen dokoukali na Pelíšky a šli spát.
Druhý den jsme byli objednaní k našim na oběd a na rozbalování dárečků. Byl tam samozřejmě i bratr se Štěpánkou a tak byl opět plný dům lidí ochotných si s Kubou hrát. Paráda! Dárků bylo ažaž a moc tamnímu Ježíškovi děkujeme. Kuba byl opět nadšen z balícího papíru a na rozdíl od nás tu měl jako bonus stužku . Rozbalování trvalo déle než jsme předpovídali a Kuba začínal být unavený tak ho děda vzal na vycházku ven, aby se v kočárku prospal. Asi ho to rozbalování muselo tak unavit, protože spal dvě a půl hodiny! Chudák děda pěkně promrzl, ale aspoň měl o to větší důvod si napustit horkou vanu s různými pěnami do koupele co dostal od Ježíška . Abychom nemuseli brzo od našich odejít (kvůli Kubovu usínání), rozhodli jsme se u našich přespat. Byl to super nápad, i když jsem stejně po sklence vína odpadla v zápětí po Kubovi .
Na Štěpána byla v plánu návštěva manželových rodičů. Od našich jsme vyrazili domů, kde jsme vybalili dary, nabalili dary a vydali se na cestu. Tcháni od nás bydlí asi 20 minut pěšky a tak jsme mohli aspoň trochu před tradiční kačenou protáhnout nohy. Opět výborná atmosféra, vynikající oběd a nádherné dárky (na ten kurz školy vaření se fakt strašně těším!!!). Zvlášť Kuba byl svým darem nadchnut . Tentokrát vyrazili s Kubou na vycházku babička s dědou a my s manželem a švagrem jsme si uvařili kafe a pustili jsme se do cukroví . Prostě pohoda a moc za to babičce a dědovi děkujeme! Kuba opět nezklamal a pochrupoval dvě hodinky! Po probuzení má vždycky strašně dobrou náladu a tak jsme si s ním užili obrovskou srandu. Babičky a dědové ho dokážou tak utahat, že oba večery padl vysílením.
Na Vánoce s vždycky moc těším, ale strašně rychle utečou. Každý rok si je ale pořádně vychutnám a tak tomu bylo i letos. Navíc Vánoce s Kubou získaly úplně nový význam a těším se na další roky až je bude Kuba víc vnímat – až se mu rozzáří oči při pohledu na rozsvícený stromeček, až bude netrpělivě čekat až bude moct jít ke stromečku a až bude zuřivě rozbalovat svoje dárky . Vánoce ve dvou byly klidné, možná až moc a proto, i když jsme se s Kubou skoro nezastavili, byly to zatím ty nejkrásnější Vánoce jaké pamatuji!
. 
) a pochopil, že když kope nohama tak se ve vodě posouvá. Byla to strašná legrace. Z vody se mu nechtělo, ale bylo vidět, že trochu modrá ze zimy tak neměl na výběr. Navíc měl celý týden rýmu a nechtěla jsem to pokoušet. 
