Kuba: 8, 9 měsíců–VÁNOCE

A je tu očekávaný příspěvek o Vánocích, abyste se na konci ledna mohli tak trochu vrátit do sváteční nálady .

Od naší svatby (červen 2008) trávíme Vánoce sami s manželem. Rodiny objíždíme následující dny, ale Štědrý den jsme si vždy užívali v klidu a pohodě ve dvou. A letos konečně ve třech (ovšem o klidu a pohodě nemůžu hovořit…)!

I když to byl pro Kubu běžný den (snažili jsme dodržet jeho denní režim), já jsem si ten svátek užívala a snažila se vše připravit, aby ten den byl perfektní. Sice jsem ještě na Štědrý den vysávala a narychlo balila dárky, ale nakonec jsem to s manželovou pomocí stihla (vyhrál titul manžela roku a jel s Kubou ven na dvouhodinovou vycházku).

Oběd na Štědrý den neřešíme. S našima jsme vždy měli oukrop (česnečka podávaná s bramborovou kaší) a i když jsem se jeden rok snažila tradici přenést do naší nové rodiny, moc se to nepovedlo a dál jsem přestala zkoušet. Je to ale tradice, kterou bych chtěla dodržovat (a taky protože mně strašně chutná!!) tak si dávám závazek na příští vánoce oukrop opět zopakovat. Na oběd mnohdy ani nemáme chuť, protože se celý den ujídá cukroví a nikdo nemá pořádně hlad a tak spíš děláme dřívější večeři. Letos jsme byli pozvaní na pozdní oběd k bratrovi Honzovi a jeho novomanželce Štěpánce na lososovou polévku a la kapr (nebo to byla kapří polévka a la losos…?). V každém případě byla vynikající! Měli jsme také konečně příležitost omrknout jejich první společný vánoční stromeček. Byl nádherný, ale fakt mega a určitě se těší až ho odstrojí a budou se moct v obýváku pohybovat .

Po obědě jsem dokončila poslední přípravy, zatímco Kuba se s manželem větrali na čerstvém vzduchu a mohla se začít vařit večeře. Kuba dostal tradičně kaši (kapra snad příští rok) a my s manželem tradičně výbornou rybí polévku (od manželové mamky) a smaženého pohořelického kapra s bramborovým salátem. Myslím si, že letos to bylo asi naposled co jsme večeřeli v klidu (relativním klidu, protože večeřet s Kubou už asi nikdy nebude klidné). Dovedu si představit jak bude Kuba příští rok nedočkavý na dárky a bude chtít rychle zhltnout večeři jen aby mohl ke stromečku. A tak si manžel ještě přidal a kapra jsme si pěkně vychutnali.

A pak už byl konečně čas jít ke stromečku! Kuba moc nechápal co se děje a nebral to vůbec jako něco zvláštního – prostě se šlo z kuchyně do obýváku. Spíš mu asi bylo divné, proč mamka s taťkou dělají “jéééé” a “jůůůů”. Stromeček pěkně svítil, a to se mu asi líbilo nejvíc. Pro jistotu jsme světýlka i baňky umístili až na druhou větev od spodu, kdyby měl touhu je sundávat. I tak se k nim dostal a když zrovna na ně nedosáhl, stačila mu větvička, kterou nejdřív pečlivě osahal a poté rychle do pusy… Byli jsme o vánocích hodně pohotoví . Stromeček jsme letos pořídili v květináči, a to především z důvodu větší stability než má náš stojan. Báli jsme se, že se Kuba o stromek opře nebo za něj zatahá a stromek na něj spadne. Stromek jsme ještě dali do těžkého obalu, takže jeho stabilita byla několikrát zabezpečena. Taky se mi zamlouval ten ekologický záměr živého stromku a chtěli jsme ho po vánocích vysadit na chalupě, kde táta zakládá “les vánočních stromků” (taky měli stromek v květináči). Jenže i přes to, že jsme ho poctivě zalévali, stromek uschnul. Asi mu moc nepomohlo to, že stál u topení… .

Kuba se hned ujal dárečku pod stromečkem (naštěstí to byl dárek pro něj), který byl nejblíž. Víc než obsah ho samozřejmě zaujal balící papír a tak jsem se do rozbalování pustila s ním. S dary jsme to nepřeháněli – za jedno z toho ještě nemá rozum a za druhé nechceme, aby měl milion hraček, o které bychom stejně jen zakopávali. Pár hraček samozřejmě dostal, ale dostal třeba i bryndák nebo lahvičku na pití, které potřeboval.

Zatímco se Kuba věnoval balícímu papíru, mamka s taťkou si taky mohli rozbalit nějaké dárečky, které tam pro ně Ježíšek zanechal. Asi byli mooooc hodní .

Vzhledem k tomu, že Kubův odpolední spánek trval až do brzkého večera, tak i jeho usínání bylo o trochu posunuto. Když konečně usnul, byli jsme s manželem tak vyřízení, že jsme jen dokoukali na Pelíšky a šli spát.

Druhý den jsme byli objednaní k našim na oběd a na rozbalování dárečků. Byl tam samozřejmě i bratr se Štěpánkou a tak byl opět plný dům lidí ochotných si s Kubou hrát. Paráda! Dárků bylo ažaž a moc tamnímu Ježíškovi děkujeme. Kuba byl opět nadšen z balícího papíru a na rozdíl od nás tu měl jako bonus stužku . Rozbalování trvalo déle než jsme předpovídali a Kuba začínal být unavený tak ho děda vzal na vycházku ven, aby se v kočárku prospal. Asi ho to rozbalování muselo tak unavit, protože spal dvě a půl hodiny! Chudák děda pěkně promrzl, ale aspoň měl o to větší důvod si napustit horkou vanu s různými pěnami do koupele co dostal od Ježíška . Abychom nemuseli brzo od našich odejít (kvůli Kubovu usínání), rozhodli jsme se u našich přespat. Byl to super nápad, i když jsem stejně po sklence vína odpadla v zápětí po Kubovi .

Na Štěpána byla v plánu návštěva manželových rodičů. Od našich jsme vyrazili domů, kde jsme vybalili dary, nabalili dary a vydali se na cestu. Tcháni od nás bydlí asi 20 minut pěšky a tak jsme mohli aspoň trochu před tradiční kačenou protáhnout nohy. Opět výborná atmosféra, vynikající oběd a nádherné dárky (na ten kurz školy vaření se fakt strašně těším!!!). Zvlášť Kuba byl svým darem nadchnut . Tentokrát vyrazili s Kubou na vycházku babička s dědou a my s manželem a švagrem jsme si uvařili kafe a pustili jsme se do cukroví . Prostě pohoda a moc za to babičce a dědovi děkujeme! Kuba opět nezklamal a pochrupoval dvě hodinky! Po probuzení má vždycky strašně dobrou náladu a tak jsme si s ním užili obrovskou srandu. Babičky a dědové ho dokážou tak utahat, že oba večery padl vysílením.

Na Vánoce s vždycky moc těším, ale strašně rychle utečou. Každý rok si je ale pořádně vychutnám a tak tomu bylo i letos. Navíc Vánoce s Kubou získaly úplně nový význam a těším se na další roky až je bude Kuba víc vnímat – až se mu rozzáří oči při pohledu na rozsvícený stromeček, až bude netrpělivě čekat až bude moct jít ke stromečku a až bude zuřivě rozbalovat svoje dárky . Vánoce ve dvou byly klidné, možná až moc a proto, i když jsme se s Kubou skoro nezastavili, byly to zatím ty nejkrásnější Vánoce jaké pamatuji!

Kuba: 8,9 měsíců: PRVNÍ HORY

Jak to každoročně bývá, tak i letos jsme vyrazili poslední týden před Vánocemi s celou rodinou na hory do rakouského Schladmingu. Minulý rok jsem se zúčastnila s bříškem (jako nelyžař) a letos to už bylo s Kubou.

Zatímco ostatní se na hory strašně těšili, já jsem se dovolené docela obávala. Přeci jenom cestování s devítiměsíčním miminem není úplně tak jednoduché jako s dospělým a existuje tu spousta “… a co když…” – A co když tam onemocní? A co když si nezvykne na tamní postýlku? A co když bude v noci plakat a vzbudí ostatní hosty? A co když bude -15°C a my nebudeme moct chodit ven? Atd. Atd. Prostě situace, které dospělý neřeší a které ho mnohdy ani nenapadnou.

Však už jen zabalit kufry vypadalo jako bychom se stěhovali. A co když se při každém jídle ušpiní? A co když bude v hotelu horko? A co když bude v hotelu zima? A co když bude mít málo hraček? A co když nebude chtít jíst brokolicový příkrm? Zase spousta “…a co když…” což vyústilo v to, že Kuba měl tašky tři a my s manželem dohromady jednu. Opravdu toho Kubovi doma moc nezbylo. Cestování nalehko s miminem prostě nejde .

Cesta neprobíhala úplně hladce. Z šesti hodin, co cesta trvá, Kuba 2 spal, celkem 1 jsme strávili obědem, kojením, přebalováním (tzn. nikoli v pohybu), 1 si pěkně hrál a 2 kňoural. Kdykoli jsme zastavili a vyndali ho ze sedačky byl zlatý, ale jakmile se schylovalo k dalšímu pokračování v jízdě, dával to patřičně najevo. Jediné, co mu pomáhalo nemyslet na cestu bylo, když jsme zpívali. Bohužel Zpívanky na CD nám trn z paty nevytrhly, museli jsme zpívat my, ale načerpali jsme díky nim inspiraci, a tak jsme nemuseli dokola opakovat Pec nám spadla a Prší, prší… Ještě tři dny po příjezdu mi v hlavě neustále zněly Čtyři koně ve dvoře .

Nakonec dovolená dopadla úžasně. Náramně jsem si odpočinula, protože tam vždy byl někdo, kdo si chtěl s Kubou hrát. Dokonce jsem si i zalyžovala a zasáňkovala a užila si sníh.

Snažila jsem se dodržovat Kubův režim jako by byl doma, tj. po snídani dopolední spánek, oběd, hraní, odpolední spánek, hraní, večeře, koupel, noční spaní. Délky denních spánků se pohybovaly od 20 minut po 2 hodiny (!!) – to když spal venku na vycházce. Vůbec se mu nedivím, takový čerstvý horský vzduch by uspal každého .

S Kubou jsme také zavítali do hotelového wellness, resp. do bazénu. Byl chladnější než na který je Kuba zvyklý z plavání, ale to mu očividně nevadilo a byl jak utržený z řetězu. Bylo ho docela těžké udržet a tak jsme vyzkoušeli plavací kruh pro mimina, který mu pořídila babička. Poté co jsme dofoukli i střední kruh se už Kuba netopil () a pochopil, že když kope nohama tak se ve vodě posouvá. Byla to strašná legrace. Z vody se mu nechtělo, ale bylo vidět, že trochu modrá ze zimy tak neměl na výběr. Navíc měl celý týden rýmu a nechtěla jsem to pokoušet.

S tou rýmou to bylo taky zajímavé. Asi 4 dny před odjezdem na hory jsem si všimla, že má Kuba plný noc a nemůže moc dýchat. Na odsávání hlenů máme skvělou odsávačku, která se napojí na vysavač a jemně odsaje veškerý obsah nosu. Kubovi se to strašně nelíbí a nenechá si vysvětlit, že se mu uleví, ale fakt to funguje. Existují i jiné odsávačky (bez použití vysavače), které ovšem nejsou tak účinné. Překvapivě. Jenže neměla jsem na výběr (přece nepojedu na hory s vysavačem) a koupila jsem odsávačku, která funguje na stejném principu jako vysavač, jen kromě vysavače vysává rodič. Pro jistotu jsem koupila ještě jednu – takový balonek, který se zmáčkne, přiloží k nosu a pod tlakem vysaje obsah nosu. Balonek nefungoval vůbec, “manuální” odsávačka jakž takž, ale člověk potřebuje hodně dechu, aby na jeden zátah něco vysál. Vždy mě po tom bolelo za ušima . Kubovi se samozřejmě nelíbila ani jedna a dával to najevo (až jsem si myslela, že na nás přijdou, že týráme dítě), ale neměl na vybranou. Naštěstí mu po pár dnech rýma ustoupila (asi ten horský vzduch) a odsávačky jsme mohli schovat.

Snídaně a večeře trávil Kuba s námi u stolu v židličce. Ráno si s námi dal tradičně rozmačkanou půlku banánu a večer nějakou zeleninu z dětského bufetu. Spíš než jídlo ho zajímalo okolí a ostatní hosté. Seděli jsme zrovna na místě, kudy procházela spousta lidí k salátovému bufetu a tak kdokoli kolem prošel, Kuba si ho pořádně prohlédl. Všichni se na něj usmívali a Kuba byl hvězda! Nevydržel ale sedět dlouho (přeci jenom sníst čtyřchodovou večeři nám nějaký čas zabralo) a tak když si sházel všechny hračky a lžičky na zem, ten z rodiny, kdo zrovna nejedl si vzal Kubu do náruče a procházel se s ním po restauraci. Naštěstí to všichni dělali rádi a s manželem jsme si mohli aspoň chvíli jídlo vychutnat, aniž bychom zvedali chrastítka a další hračky ze země .

I když byla dovolená úžasná, počasí vyšlo, sněhu bylo habaděj… těšila jsem se domů, jak se budeme připravovat na první Vánoce s Kubou.

Cestou domů jsme se ještě stavovali za mojí kamarádkou ze studií v Holandsku, která bydlí kousek od Schladmingu a kterou jsem neviděla 5 let. Nevím co to do Kuby vjelo, ale od chvíle co jsme překročili práh domu, začal plakat a ne a ne přestat. Kamarádka z toho byla docela smutná (vůbec se jí nedivím) a tak jsme vypili čaj, ochutnali místní cukroví a vyrazili směrem k domovu. Kubu ten pláč tak vyčerpal, že spal skoro až do Vídně. Chvíli byl hodný, jenže se za chvíli začal nudit a z Poysdorfu až domů do Brna nepřetržitě brečel. Písničky tentokrát nepomohly. Byl přetažený a měl spát, ale vysvětlete mu to! Nejhorší bylo, když mi v momentě když už zabíral a pomalu usínal, zapípal mobil. To jsem měla chuť ho vyhodit z okna (mobil, ne Kubu). Kuba se samozřejmě opět probral a řev pokračoval. Jen co jsme zastavili před domem, pláč ustal a Kuba byl opět zlatíčko. Fakt to nechápu! A to jsme mu pořídili novou autosedačku, ve které už sedí po směru jízdy a je mu mnohem větší než vajíčko pro miminka. V březnu jedeme opět do Rakouska na hory tak budeme muset cestování autem nějak nacvičit .

Doma nás čekalo mrazivých 15°C (!!) a tak jsme se pustili do vybalování a příprav na Vánoce!

Byly nádherné, ale o tom až příště .