Kuba: 4 měsíce

Léto vždycky rychle utíká a s miminkem je to ještě větší fofr! V sobotu oslavil Kuba 4 měsíce. A protože jsme oslavovali na chalupě, kde je zahrada plná letních plodů, upekla mamka vynikající rybízový táč. Recept neznám, ale třeba ho může mamka napsat do komentářů, jestli by byl zájem.

A co jinak nového? Kuba roste a přibírá z čehož máme pochopitelně radost. Na druhou stranu se pěkně pronese a už s ním dlouho nevydržím stát v náruči. Záda mě zatím nebolí, ale cítím jak jsou ztuhlá. Rozhodla jsem se proto pro sebe něco udělat a chodím každé dva týdny na masáž zad a šíje. Náramně si to užívám. Je to pro mě takový relax, že paní masérka pochopila, že si během té půlhodinky se mnou moc nepopovídá a tak mě nechává spát :-). 

Už máme za sebou také pár očkování - 2 dávky hexavakcíny, 2 dávky rotarixu a zatím 1 dávku prevenaru. Očkování jsem se obávala, ale nikoli kvůli Kubovi, že bude plakat - to mi bylo celkem jasné a byla jsem s tím smířená, ale hlavně kvůli sobě. Bála jsem se, že jak uvidím Kubu plakat, budu taky. A taky že jo... Vlastně skoro, ale opakovala jsem si, že musím být statečná :-). Po prvním očkování neměl Kuba žádnou reakci. Byli jsme vyzbrojeni teploměrem s ohebnou špičkou a Panadolem - čípky, ale naštěstí byl v pohodě. To po druhé aplikaci (hexavakcína, rotarix, prevenar) měl v noci a druhý den teplotu (do 38°C), kterou jsme naštěstí rychle  čípky srazili. Kuba ani nevypadal, že by měl teplotu, byl ale unavenější a víc spal, což nám vůbec nevadilo (11 hodin v noci bylo dobrý!). Jen v tu noc po očkování se probudil asi ve tři ráno s brekem, ale s úplně jiným brekem než jsme zvyklí a tak mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Bylo mi ho strašně líto, ale dali jsme mu čípek, dala jsem mu napít a hned zase usnul. Teď nás čeká další várka tak jsem zvědavá jak zareaguje tentokrát. Snad bude v pohodě, prďolka naše malá!

S Kubou jsme tento měsíc dost cestovali. Sice jen na chalupu, ale i tak sbalit sebe a ještě miminko je docela umění. Docela jsme to ale zvládli a měli jsme snad vše co jsme potřebovali. Na chalupě byla spousta lidí tak bylo o Kubu dostatečně postaráno. Babička uspávala, děda si s Kubou povídal, teta Štěpánka si hrála, strejda Honza (bratr) dělal blbosti a mamka s taťkou (já s manželem) jsme mohli odpočívat. Kuba naštěstí všechny ty změny dobře snášel a tak jsme mohli relaxovat. Jediné co nevyšlo bylo počasí - bylo strašný vedro a tak jsme ani nemohli jít na pořádnou vycházku a z chladné chalupy jsme tak moc ani nevycházeli. Když byl u chalupy dopoledne ještě stín tak spával Kuba venku, ale jak udeřily odpolední vedra, zůstal doma. Vycházky se uskutečňovaly pouze v podvečer a byly kratičké, ale po celém dni nicnedělání jsem byť i kratičkou vycházku ocenila. Rodinné sešlosti se neobejdou bez hory dobrého jídla a tak se pořád chodí a ukusuje a ochutnává... Určitě to znáte!

I přes velká vedra jsem Kubu stále kojila a nedávala mu napít vody či jiných nápojů. Klidně jsem ho kojila každou hodinu, když si řekl (zakňoural). Trošku se napil a byl klidnější. Jeho signály jsem bohužel nepoznala na vycházce, kdy začal kňourat asi kilometr od chalupy. Říkala jsem si, že to určitě stihneme dojít, navíc jsme šli po silnici, na slunku a nikde nebylo místo, kde bych mohla Kubu v bezpečí nakojit. Po chvíli se kňourání přeměnilo na pláč a následně na křik a to už jsme s kočárem skoro běželi, aby dostal co nejrychleji napít. Příště na to musím pamatovat a dát mu dřív než se ozve sám. Holt, chybama se člověk učí!

Kuba je stále pohyblivější. Sice se ještě sám nepřetáčí, i když k tomu má hodně blízko a stačí ho jen pošťouchnout a už se valí, ale věřte, že to nebude dlouho trvat. Už se několikrát překulil z bříška zpět na záda (myslela jsem, že je to těžší úkon než ze zad na bříško), ale podle mě sám nevěděl co se vlastně stalo a jak to udělal... :-). Tím, že víc otáčí hlavou tak vnímá víc svoje okolí. Třeba za přebalovacím pultem máme dva obrázky, které Kubu najednou fascinují. Zakloní hlavu a chce se otočit, aby je lépe viděl, ale naštěstí mu to přebalovací podložka, která je z polystyrenových kuliček, nedovoluje. Ještěže tak, protože začít se přetáčet na přebalovacím pultu by nebylo moc chvályhodné. 

Taky si začal chytat nohy - za palce, za lýtka, ale je to vždy chvilička. Nejlépe mu to jde bez plínky (logicky) a tak ho občas při přebalování nechám zacvičit. Nahulatej je snad nejšťastnější!

Kuba pomalu objevuje svůj hlas. Už ze sebe nevydává monotónní zvuky, ale intonuje. Co se naučil a co ho nejvíc fascinuje je pískání. Sice mě tím neskutečně baví, ale nejsem z toho moc nadšená a doufám, že ho to do budoucna přejde, protože když se do toho opravdu opře, tak přechází do ultrazvuku a rve to uši. Nejvíc si píská, když je z něčeho nadšen - to si pískne a zakope nohama a já se strašně bavím :-). Brouká si také čím dál tím víc. Když má dobrou náladu tak mu pusa jede nonstop. Asi to bude řečník!

Asi to budou začínající zoubky nebo co, ale Kuba neuvěřitelně slintá a nemůže si přestat strkat ruce (nebo cokoli jiného) do pusy. Je to boj a doufám, že je to normální. Nedělá to pořád, ale když začne tak mu ty prsty prostě z pusy nevyndáme - to bychom ho jedině museli svázat :-).

S Kubou už jakž takž mámě jakýsi denní rituál. Ne vždy je to na minutu přesné, ale už si můžeme víc naplánovat den. Už není problém dojet s Kubou s autem do servisu nebo do města na trh. Pokud jsem ochotna (a to jsem) ho nakojit kdekoli, můžeme být z domu klidně celý den. Kuba naštěstí nemá problém s cestováním autem. Ne, že by to úplně miloval, ale z jeho neutrálního pohledu usuzuji, že mu cestování nevadí. Pokud jedeme na delší cestu (tj. víc jak 30 minut) tak většinou v autě usne. Jinak kouká z okýnka a je fascinován míjející krajinou. Koho cestování moc nebaví jsem já. Dřív jsem bývala řidič rodiny - já jsem řídila a manžel navigoval. Teď se volantu chopil manžel a já jsem byla "odstrčena" na zadní sedadlo s Kubou. A když se věnuji Kubovi, nevěnuji se cestě a tak se mi občas dělá špatně... Nic hroznýho to není, ale možná si do přebalovací tašky přibalím kinedryl :-).

Jak Kuba na začátku nesnášel koupání a celé ho prokřičel, teď už je to tak v pohodě, že si troufám tvrdit, že se Kuba do vany i těší. Nevím, co ho zlomilo, ale nejspíš to bude látkové lehátko, které mu pořídila babička. Je pružné, takže je lehce ponořen a hlavně nestudí jak to plastové co jsme měli původně. Naučil se i kopat nohama, což nás na jednu stranu těší, na druhou stranu musíme pokaždé vytírat :-).

Minule jsem psala, že je Kuba nesoustředěný při kojení a když ho něco zaujme, neumí od toho odtrhnout pozornost. Jednou jsem ho dala na bříško, když jsme sledovali zprávy a najednou koukám a Kuba se zájmem sleduje televizi jako by ho zajímalo co tam povídají. Přišlo nám to docela vtipný, ale nevím, jestli mu to nějak neublíží. Přece jenom byl dost blízko. Moc dlouho jsem ho tak nenechala a otočila ho, ale je pravda, že když je puštěná televize, vždycky jeho pohled na ni zamíří.

Půlka prázdnin je za námi a co nás v té druhé čeká? Především svatba mého bratra tak jsem zvědavá jak to Kuba zvládne. Jenže to zase bude o pár týdnů starší a rozumnější :-). Taky chceme odjet na dva týdny na chalupu, kde je neuvěřitelný klid a pohoda a tak se těším na vycházky do lesa. Doufám, že bude pěkně.

Kuba: 3. měsíc

Kvůli technickým problémům publikuji tento příspěvek až teď a moc se za to omlouvám. Také se omlouvám, že nemám vyfocený dort ke Kubovým tříměsíčním narozeninám. Dort byl. Byl vynikající. A proto zmizel dřív než jsem ho stačila vyfotit. (Pro info: byl to nepečený dort ze zakysané smetany a šlehačky s piškoty a jahodami z červencového Gurmetu. Jestli máte tento typ dortu rádi tak si recept určitě obstarejte!)

Tak a teď k tomu důležitějšímu:

21. června oslavil Kuba 3 měsíce. Už čtvrt roku je tady s náma a už je to čtvrt roku co se náš život otočil vzhůru nohama! A byly to ty nejúžasnější tři měsíce v mém životě!

V postu o Kubových druhých narozeninách jsem psala, že druhý měsíc byl lepší než ten první a ta posloupnost platí i dál. Třetí měsíc byl zase mnohem lepší. Lepší než ten první i druhý dohromady! S Kubou je větší sranda, víc vnímá, je víc v pohodě a je to to nejúžasnější miminko na světě!

Kuba začal víc vnímat okolí a tak ho často přistihnu jak něco pozoruje nebo jak něco strhne jeho pozornost. Většinou jsou to naprosté maličkosti jako mihotající se listy stromu, výrazně červené tričko nebo hrající televize, ale když ho něco zaujme, nedokáže se od toho odtrhnout. Nejvíc jsem si toho všimla při kojení, kdy Kuba poté co ho něco zaujme, začne mávat rukama, kopat nohama a nakojit ho tak, aby se aspoň část mléka dostalo do jeho žaludku je nadlidský výkon. Často uvažuju o tom, že bych opět vytáhla zavinovačku a pořádně ho svázala… Nebo se s ním budu muset zavřít do nějaké tmavé místnosti, kde ho nebude nic rozptylovat. Zatím ale stále prospívá (ve 3 měsících má 7 kilo!) tak s těmi drastickými metodami ještě chvíli vyčkám.

Kuba je smíšek a směje se na každého, kdo na něj udělá ksichtík. Stoprocentně pozná mě a taťku, ale jestli pozná babičky a dědy nebo strejdy a tety, to nedokážu posoudit. Ale ten jeho úsměv je kouzelný a dokáže se mnou dělat divy. Vždycky mě rozveselí a má takovou čarovnou moc. Prostě v tu chvíli je mi najednou všechno jedno. 

Co Kubovi nějak přestalo jít je spaní. Teda nemyslím spaní přes noc, v tom je pořád odborník a troufám si tvrdit, že se v tom zdokonaluje (musím zaklepat na dřevo, abych to nezakřikla!). Spíš mám na mysli spaní přes den. To co dřív trvalo kolem dvou hodin se v současnosti zkrátilo na půl hodinky a je to takový boj, že nevím, jestli vůbec má cenu tu námahu podstupovat. Dřív jsem během jeho spánku stihla uvařit, vyprat a ještě si vypít kafe. Zato teď, jakmile usne, začnu lítat jako splašená a snažím se toho udělat co nejvíce. Ale pokud spí Kuba v noci, ať si je klidně vzhůru celý den! Nejhorší je spaní v podvečer – to už jsme zjistili, že to mnohdy ani nemá cenu zkoušet Kubu uspávat. Na jednu stranu Kuba vypadá unaveně, ale jakmile ho položím do postýlky, začne se vztekat a kopat nohama, čímž nám naznačuje, že spát rozhodně nebude. Kuba bývá zhruba od čtyř hodin vzhůru až do doby, kdy jde spát na noc, což bývá kolem půl deváté. Na miminko se mi to zdá jako dlouhá doba, ale asi má pocit, aby mu něco neuteklo. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Nicméně i večer je to boj ho uspat, ale nakonec dřív nebo později zvítězíme :-). Kuba usíná s dudlíkem, který ho zklidní a nakonec (většinou) i uspí. Nevím jestli se mám na něj zlobit nebo být hrdá, ale Kuba se naučil vyndávat si dudlík z pusy rukama. Dudlík má poutko, které Kuba uchopí za palec, dudlík vytáhne a pak s ním mává. Najednou neví co se děje a vyžaduje dudlík zpět. Jenže zpátky to už neumí… a tak je pravidlem, že Kubu dáme spát, dáme mu dudlík, jdeme vedle do pokoje a najednou slyšíme kňourání, což je známka, že dudlík vypadl. Takových „výletů“ sem a tam proběhne za večer mnoho. Nevím jestli mám být na něj hrdá nebo se zlobit, ale tento jeho manévr dost ztěžuje jeho uspávání. Kuba je navíc strašně šťastný, že se mu povedlo dudlík vyndat a tak se usmívá od ucha k uchu… Zlobit se na něj prostě nedá :-). Často to vypadá, že usneme dřív než Kuba.

Kuba umí uchopit palcem nejenom dudlík, ale už i ostatní předměty, což je od minulého měsíce velký pokrok. Když mu podáme třeba hračku, natáhne k ní ruce, soustředěně rozevře dlaň a hračku si chytne. Ne vždy se to povede, ale každým dnem se zdokonaluje.

Když už něco Kuba uchopí, tak netrvá dlouho a už si to strká do pusy. A když zrovna v ruce nic nemá, strká si tam prsty nebo i celou ruku. Je pak celý poslintaný, hračky jsou poslintaný a nakonec i já jsem poslintaná… Docela nechutný, že? Ale zjistila jsem, že nemá cenu s ním bojovat neb si cestu zpět do pusy opět najde ať se snažím sebevíc.

 Kuba se také zdokonaluje v pasení koní. Na bříšku bývá strašně rád a vždycky u toho vydává takové zvláštní zvuky. Myslím, že to jsou šťastné zvuky... Na bříšku vydrží už dlouho a tak ho musím nějak zabavit. Nejčastěji před něj postavím nějakou hračku nebo si tam lehnu a povídáme si. 

Myslím si, že to nebude trvat dlouho a Kuba se bude otáčet. Je na něm vidět jak moc by chtěl. Posuďte sami jak už je blízko...

Už se mu to jednou podařilo, ale to jsme do něj trochu strkli, takže se to nepočítá :-). Zatím si užíváme, že Kubu ještě najdeme tam kam ho položíme. Děsím se toho až to tak nebude a já budu tahat Kubu z pod postele nebo z poza skříně. 

S Kubou jsme už také vyrazili na víkend na chalupu. Nejhorší na tom bylo všechno sbalit a tak, aby měl Kuba všeho dostatek. Nebylo to lehké neb jsem balila na etapy (když Kuba spolupracoval), ale nakonec si myslím, že měl všechno co potřeboval - a ještě třikrát tolik. Na jiné prostředí si zvykl bez problému. Na chalupě má svoji postýlku, která je stejná jako ta co má doma, takže si myslím, že až na jiné povlečení, nepocítil rozdíl. Bohužel tenkrát celý víkend propršelo tak jsme ani nestihli udělat velký výlet do lesa, ale v létě tam plánujeme trávit spoustu času tak mu to vynahradíme. 

Taky jsem si na Kubu pořídila nosítko - Manduca, které mi bylo z mnoho stran doporučováno. Moc nevím jak se v něm Kubovi líbí - někdy je spokojený a někdy brečí tak, že nedojdu ani naproti do obchodu... Musíme hodně trénovat, protože je to pro mě skvělá věc. Bydlíme v 1. patře a kočár máme doma (v přízemí na něj není nikde místo) a když potřebuji jen vyběhnout třeba do obchodu, musela jsem s kočárem. Takhle si dám Kubu do nosítka a je to mnohem jednodušší. Jen je v tom hrozné horko a jsme pak oba propocení. Doporučuje se užívat funkční oblečení tak to asi budeme muset vyzkoušet...

Jinak nám Kuba dělá samou radost. Pořád kojím a jde nám to krásně. V těch vedrech co teď panují mu nedávám žádnou vodu ani čajíčky, ale na radu naší paní doktorky mu dávám častěji napít mléka, což mu vyhovuje. V noci stále spává krásně - když usne kolem půl deváté tak často spí až do pěti, půl šesté, což je neuvěřitelné! Spává výhradně v postýlce a pouze výjimečně si ho ráno dáme do postele - nechci ho na to navykat. Spíš se s ním chceme mazlit :-). A někdy se stane, že nám v posteli usne...

Život s Kubou je prostě báječný a každým dnem je lepší a lepší. Než se nadějeme budu psát o čtvrtém měsíci. Jen kdybych mohla trochu zbrzdit čas...




Měla bych si začít vyřizovat rodičovskou dovolenou. Máte s tím někdo zkušenosti jak to teď funguje? 

Opět běh

Strašně jsem se těšila na okamžik, až po porodu zase vyběhnu! 

Běhám už docela dlouho - s pauzami asi 8 let z toho 4 roky intenzivněji. Je to pro mě způsob se odreagovat, naprosto vypnout a vychutnávat si zvuk každého došlapu. Neběhám proto, abych lámala rekordy, ale ráda překonávám sama sebe a pro mě je běh k tomu ideální. A navíc mě udržuje v kondici, takže se nemusím moc omezovat v jídle, které miluju. Teď když kojím tak se stejně omezovat nemůžu a ani nechci.

Je zajímavé, že Kuba byl počat jen pár dní poté, co jsem zaběhla Olomoucký půlmaraton v osobním rekordu. To musely být ty endorfiny... A už když se pekl (a já to ještě netušila) tak jsem zdolala i 16ti kilometrovou trasu - pamatuji si, že jsem se cítila nějaká unavenější, ale nepřisuzovala jsem tomu žádný důvod... Než jsem zjistila, že Kubu čekáme, uběhla jsem s ním celkem asi 30 km a tak se divím, že jsem ho nevytřásla ven :-).

Jak jsem zjistila, že jsem těhotná, okamžitě jsem s během skončila. Mnoho běžkyň (třeba Paula Radcliff) běhají i s břichem a pokud nemají žádné problémy a doktoři jim dají zelenou tak proč ne. Já jsem v tomto velice opatrná a kdyby se něco stalo v souvislosti s mým běháním, asi bych si to neodpustila. Navíc mi běhání moje paní doktorka sama nedoporučila a tak jsem se přeorientovala na chůzi. Ještě jsem tak ve 3. a 4. měsíci chodila plavat, což mě bavilo, ale pak nastala zima a navíc jsem se nevešla do plavek - buď se tam vešly prsa nebo břicho, ale obojí ne - tak jsem s plaváním skončila.

V těhotenství jsem rozhodně nebyla pecivál a snažila jsem se hýbat co to šlo a hlavně co břicho dovolilo. Chůze mi přišla nejpřirozenější a nejbližší běhu a tak jsem každý den vyrážela na vycházky. Je pravda, že jsem se musela některé dny přemáhat, ale nakonec jsem nikdy nelitovala, že jsem šla. Okolí našeho domu  už znám jako svoje boty a trasy bych mohla projít i poslepu, což se mi teď hodí při procházkách s kočárkem - vím kde jsou schody, kde je to pro kočárek nesjízdné, které ulice jsou moc rušné atd. :-).

Chodila jsem až do poslední chvilky před porodem - začalo být venku jaro a bylo nádherně a navíc jsem chtěla porod uspíšit dlouhými procházkami. Myslím si, že jsem měla docela dobrou kondici, přece jenom vláčet navíc 15 kilo nebylo jen tak! Taky se domnívám, že vycházky a všechny podobné aktivity výrazně přispěly k  mému bezproblémovému porodu.

Po porodu jsem se docela rychle zotavila a cítila se jako dřív. I přes to jsem nechtěla nic uspěchat a trpělivě jsem vyčkala až uplyne šestinedělí. Někde jsem vyčetla, že až šest týdnů totiž může trvat zavinutí dělohy a nechtěla jsem tedy tento proces narušit.

V pátek 4. května odpoledne, tedy 6 týdnů a 2 dny po porodu, jsem Kubu pořádně nakojila, předala ho do dobrých rukou krále Miroslava manžela a poprvé vyběhla. Nečekala jsem žádné zázraky a ani si nekladla žádné cíle, věděla jsem, že návrat k běhu bude jako začínat od začátku. Chtěla jsem se prostě jít proběhnout a zjistit jak na tom vlastně jsem.

První kroky byly... zajímavé. Přišlo mi, jako by bylo všechno uvnitř mě uvolněné a měla jsem pocit, že se mi strašně vlní břicho :-). A že se vůbec divím - vždyť 9 měsíců se břicho rozpínalo, utlačovalo všechny orgány a po porodu prostě trvá, než se zase "ukotví" zpět na místo. Teda tak si to vysvětluju já, ale podobně je na tom naštěstí víc žen. Každopádně kromě tohoto divného pocitu, na který jsem si naštěstí brzy zvykla, to bylo úžasné! Opravdu se vyplatilo být v těhotenství aktivní, protože mi nohy běžely skoro samy! S dechem to byla jiná věc, ale nohy byly v kondici! Běžela jsem kolečko, o kterém vím, že má necelých 5 kilometrů a ke svému údivu jsem ani jednou nepřešla do chůze. Sice jsem se některé úseky plížila tak pomalu, že by chůze byla možná rychlejší, ale snaha se cení, no ne? Zhruba po půl hodince jsem plná endorfinů přiběhla domů, kde na mě čekal Kuba s taťkou/manželem jak si spokojeně hrají! Bylo to v podstatě poprvé, co jsem si takto odskočila a jak jsem je tam tak viděla, bylo mi jasné, že to beze mě zvládnou a já si budu moct jít zaběhat častěji!

Od té doby běhám aspoň dvakrát týdně, i když je docela složité si najít tu správnou chvíli. Před Kubou jsem chodila běhat brzy ráno před prací. To mi vyhovovalo nejvíc, protože jsem si běh "odbyla" a večer jsem už pak nemusela hledat výmluvy proč nejít. Znám se a proto jsem se přeorientovala na ranní běh. Jenže s Kubou to tak moc dobře nejde. Tím hlavním důvodem jsou totiž prsa! Nikdy jsem nebyla tou obdarovanou a upřímně mi to vůbec nevadilo (manžel byl jiného názoru...). Nepotřebovala jsem moc pevné sportovní podprsenky a prsa mi při sportu vůbec nevadila. Ovšem teď je to jiná věc! Když chci jít běhat, musím před tím nakojit, abych prsa co nejvíc zmenšila. Jenže přes noc mi prsa tak nabydou, že je Kuba po probuzení nestačí vypít (na jednu stranu jsem ráda, že celou noc spí, ale tím hůř pro moje prsa...:-( ). Zkoušela jsem i odstříknout, ale s odsávačkou to ještě moc neumím a strašně dlouho mi to trvá. To pak vybíhám a Kuba má skoro už zase hlad. To je další věc. Kuba většinou vyžaduje jíst po dvou hodinách. Takhle to zní v pohodě: dvě hodiny přece neběžím, jenže doba kojení se počítá od začátku prvního kojení do začátku dalšího. Když jí zhruba půl hodiny tak mi zbývá 90 minut na to se nachystat, běžet, přiběhnout, zchladnout a jít do sprchy (jednou už hrozilo, že Kubu budu muset nakojit spocená, ale naštěstí to vydržel...). Nehledě na to, že když přiběhnu tak mám strašný hlad, ale většinou se k jídlu dostanu až po Kubovi :-). Takže ostříkání mléka se do této hoďky a půl prostě nevejde.

S tím souvisí i moje sportovní podprsenky (omlouvám se těm, které toto téma nezajímá, ale musím to ventilovat!). Do těch, které jsem nosila před Kubou se už prostě moc nevejdu. Naštěstí jsem zezadu ze skříně vyhrabala pár z mého "většího" období, které mi jakž takž jsou a které jakž takž splňují svůj účel. Po mnoha nezdarech, kdy jsem si při běhu z kopce musela držet prsa, nejen, proto aby mi nevymlátily zuby, ale hlavně proto, že strašně bolely (nevím jestli mě někdo viděl a v tu chvíli mi to bylo naprosto jedno...), jsem přišla na to, že je nutné si oblíct podprsenky dvě, které prsa udrží! Trošku stahují a s dýcháním je to pak trochu problém, ale prsa neskáčou :-). Výhra! Po této zkušenosti velice obdivuji ty ženy - běžkyně, které jsou vyvinutější a které ze svých předností neudělaly překážky! Troufám si tvrdit, že kvalitní sportovní podprsenka je pro běh důležitější než kvalitní běžecké boty!
(Minulý týden jsem se konečně rozhoupala a pořídila si novou sportovní podprsenku - je to Anita a jedná se o tento model. Jsem z ní úplně nadšená, prsa drží, neskáčou a tak si musím objednat aspoň ještě jednu!).

Věřím, že jak bude Kuba větší, bude to s během čím dál tím lepší. Doufám (opravdu doufám), že se protáhne doba mezi kojením a budu si moct zaběhnout zase nějaký ten půlmaraton. V této chvíli si nemůžu dovolit (a ani nechci) odběhnout na dvě hodinky a nechat Kubu hlady. Vím, můžu odstříkat a "nakojit" může manžel, ale v této chvíli jsem spokojená tak jak to je. Dokonce jsem si minulý víkend zaběhla první poporodní závod (5 km). Přivodila jsem si úpal a migrénu, ale vylepšila jsem si osobák! (poznámka sobě: když je na slunku 35°C pij nejen vodu, ale i ionťáky, ale nejraději se na to vykašli a zůstaň doma!).

Jsem neskutečně šťastná, že je Kuba hodný miminko a že mi dovoluje věnovat se svému koníčku! Při běhu si nesmírně odpočinu a jsem pak veselejší máma :-).

Naše/Kubovy nezbytnosti (1. část)

Když jsem čekala Kubu, neustále jsem dostávala dotazy, jestli už máme postýlku, přebalovací pult, oblečení na prvních 6 měsíců, jestli budeme používat monitor dechu, nosítko, kolíbku... Až mi z toho šla hlava kolem! Tolik věcí pro takového malého tvorečka? Vždyť jen spí a jí, no ne? Tak co může potřebovat víc než postýlku, kočárek a mámu na blízku...? 

Je pravda, že bychom si pravděpodobně vystačil s těmito nezbytnostmi, ale domnívám se, že když existují další vymoženosti, které mohou život s miminkem usnadnit, tak proč jich nevyužít. Samozřejmě před příchodem Kuby jsem vyhledávala ty nejlepší pomůcky, ale stejně mi nebylo jasné, jestli je vůbec využijeme a zda je Kuba příjme. A tak se stalo, že některé pomůcky nám leží vzadu ve skříni, zapomenuté a téměř nepoužité a některé používáme denodenně a nemůžeme si již představit život bez nich. 

Jedná se o pomůcky, které vyhovují nám a Kubovi, ale nemusí vyhovovat vašemu miminku. Takže prosím berte uvedený seznam s rezervou a pouze jako inspiraci, rozhodně se nejedná o povinnou výbavu!

PŘEBALOVACÍ PULT

Nejdřív jsem si myslela, že přebalovací pult potřebovat nebudeme. Chtěla jsem ušetřit místo a představovala jsem si, že bych místo něj dala do rohu nějaké pěkné křeslo, ve kterém bych mohla kojit. Přebalovat jsem mohla na komodách, které máme kousek vedle a na které bych si pouze pořídila měkkou přebalovací podložku. Nakonec jsem přešťastná, že jsem se pro pult rozhodla. Nejen že na něm přebalujeme Kubu, ale pult slouží i jako úložný prostor na plínky, ubrousky, mastičky, krémečky a jiné nezbytnosti, které potřebuji mít při přebalování po ruce. Pult mám umístěný tak, že můžu ke Kubovi jak z boku tak čelem a kolem mám spoustu místa pro pohyb. 

Rozhodli jsme se pro tento přebalovací pult Gulliver z Ikey (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/70167218/), který máme v kombinaci k postýlce. Na pultu máme přebalovací podložku Candide s úchytem (např. zde: http://www.mall.cz/prebalovaci-podlozky/candide-prebalovaci-podlozka-s-uchytem). 

zdroj

Jsme s ní moc spokojení - jak s designem tak s praktičností. Ten úchyt jsme zatím nepoužili, ale bojím se, že jak se Kuba začíná hýbat, brzy na to dojde :-).

KOJÍCÍ POLŠTÁŘ

Co jsem se dozvěděla, že existují, byla jsem rozhodnutá, že ho musím mít! Z kojení jsem byla nervózní dlouho před porodem a cokoli mi to mělo usnadnit jsem brala všemi deseti! Včetně tohoto polštáře. 

Vypadá jako "záhlavník" na cestování, ale je mnohem větší a dává se kolem pasu. Kojících polštářů existuje spousta druhů a tvarů, ale tento se mi líbí nejvíc a nejvíc mi vyhovuje. Na kurzu kojení jsem si vyzkoušela takové ty nudle plné kuliček a i když také nebyly marné, přišly mi moc velké a neforemné a špatně se mi s nimi manipulovalo. Tento je menší, dává se na rozdíl od těch z porodnice pouze dopředu (nikoli kolem boku a dozadu) a je relativně skladný. Dá se také využít jako lehátko pro Kubu.

Tento je značky Boppy - http://www.boppy.com/catalog/product_info.php/cPath/21/products_id/89 a koupila jsem ho přes český eshop. Má snímatelný povrch, který se dá prát a dokonce se dají dokoupit i náhradní povlaky. To se mi moc líbí, protože když mě tento omrzí, jednoduše ho vyměním a mám skoro nový polštář :-). Uvnitř nejsou kuličky, ale duté vlákno, takže je měkký a příjemný pro Kubu (teda aspoň si to myslím, moc si nestěžuje...). 

Kojící polštář mi rozhodně kojení usnadňuje a už jsem si na něj zvykla tak, že mi dělá problém nakojit bez něj. Kuba pěkně přibývá na váze a držet ho v náruči u prsa po dobu cca 20 minut není sranda! Ale už jsme to zvládli na lavičce pod Petrovem i na kameni u rybníku v Mariánském údolí (Kuba sice nevypadal moc pohodlně, ale aspoň trochu se najedl a účel byl tak splněn!).


BOPPY POLŠTÁŘ

Od značky Boppy máme ještě jeden polštář. Je to takový lehací polštář pro miminko, který je vytvarovaný na tělíčko novorozence. Kubu do něj pokládáme, když třeba chceme, aby byl s námi v obýváku, to pak máme polštář na pohovce a Kuba v něm odpočívá, hraje si nebo i spí.

Polštář i s Kubou jsem si často brávala i do kuchyně, kde jsem ho položila na stůl a vařila, přičemž jsem měla Kubu stále na očích. Teď už je Kuba větší a pohyblivější a děsí mě představa, že by se odrazil a z polštáře seskočil až na zem a tak už ho raději dávám do lehátka/houpačky, kde je připoutaný a kde má navíc i hrazdičku s hračkami tak se může zabavit zatímco připravuji večeři.

Polštář je skvělý hlavně pro malá miminka, která zatím nic moc nevnímají. Když v něm Kuba leží teď, mám pocit, že se nudí, protože nemá na co koukat. Dávám mu proto na hraní třeba deku nebo nějakou pískací či chrastící hračku, se kterou se na chvíli zabaví. Jinak sedám vedle něj a hrajeme si spolu.

Jediná jeho nevýhoda je, že nemá snímatelný povlak, který by šel vyprat. Na druhou stranu je jeho povrch ze speciálního materiálu, který se výborně čistí. Samozřejmě, že se už Kuba na polštáři po... a při prvotním zděšení se ukázalo, že to jde krásně vyčistit.

Nevím jak dlouho ještě budeme moct polštář používat. Nebude to trvat dlouho a Kuba se začne přetáčet. a tak nám nezbyde nic jiného než polštář na chvíli schovat. Jakmile Kuba poleze, myslím si, že to bude pro něj pěkná překážka!

Však se podívejte jak z něj Kuba pomalu vyrůstal...

Nemůžu věřit, že se Kuba do polštáře schoulil do klubíčka a teď z něj skoro dosáhne nohama na zem...

Polštáře Boppy jsem si všimla na některých amerických miminkovských stránkách a hned jsem začala zjišťovat jak si ho můžu koupit a nechat poslat sem do ČR. Zjistila jsem, že se dá objednat přes Amazon, ale zrovna toto zboží Amazon do České republiky nezasílá. Naštěstí moje skvělá skoro švagrová ho sehnala přes eBay a do týdne jsem měla polštář doma!


KOLOTOČ NATTOU

Tento kolotoč je nejlepší investice, kterou jsme mohli udělat! Chtěla jsem něco, na co by mohl Kuba koukat, když leží v postýlce. Po stranách sice má namotané spirály se zvířátky (stejné značky jako kolotoč), ale když byl na zádech tak koukal do stropu (a že máme vysoký strop...). Kolotoč je natahovací a tak hraje a motá se dokola, z čehož je Kuba úplně vedle.

Když kolotoč pustíme, Kuba začne mávat rukama, kopat nohama a hlavou sleduje jak se zvířátka otáčí. Navíc spustí to svoje povídání a já se můžu počůrat smíchy!! S manželem na něj jen tak koukáme a neskutečně se bavíme! Nejlepší je, když se kolotoč zastaví. Kuba začne nekontrolovatelně kopat nohama s domněnkou, že takto kolotoč zase spustí. A tak kolotoč znovu natáhneme a Kuba je přešťastný! Bohužel kolotoč jede u nás dost často a tak se občas přes den přistihnu, že si zpívám tu melodii co kolotoč vyhrává... Někdy to opravdu leze na mozek!

Nevím co bychom dělali, kdyby se kolotoč porouchal - po pravdě, při frekvenci jeho používání bych se ani moc nedivila, kdyby se to brzo stalo... Asi bychom okamžitě sedli do auta a jeli pro nový :-). I když víkend na chalupě bez kolotoče Kuba přežil... Ovšem byly situace, kdy mu (a nám) velice chyběl! O to víc bylo radosti, když jsme se vrátili domů a kolotoč Kubovi pustili! Tolik nadšení jsem ještě neviděla :-).

Nejoblíbenější postavou z kolotoče je jednoznačně tento ježeček. Kravička ho moc nebere, ale jakmile se v jeho zorném poli objeví ježek, přestane se ovládat a jásá :-). Asi je to tím červeným nosem nebo nevím, každopádně manžel už našel, že existuje plyšový 28cm velký ježeček a tak je mi naprosto jasné, co dostane Kuba k tří měsíčním narozeninám :-)!


BEPANTHEN & ČISTÍCÍ UBROUSKY BABYLOVE

Bepanthen je zázračná mast! Nejenže jí mažu Kubovi prdelku, ale hlavně jsem si jí mazala bradavky, když jsem začala kojit. Nádherně zahojí a zklidní podrážděnou kůži a další kojení není tak bolestivé. Rozhodně bylo poznat, když jsem si bradavky párkrát nenamazala. Teď už si je samozřejmě nemažu, ale začátek kojení si bez Bepanthenu nedokážu představit.

Působí také jako prevence proti opruzeninám, takže ji mažu Kubovi na zadek po každém přebalování. Opruzeniny nemá, za to má nádhernou prdelku :-).

Co se týče čistících ubrousků Babylove, přijdou mi nejlepší z těch co jsme vyzkoušeli.

Jsou bez barviv, parfémů, alkoholu a dalších zbytečností, které dětská pokožka hůř snáší. Jsou dostatečně  velké, akorát vlhké a i když balení obsahuje 80 kusů, což je docela dost, nevyschl ani poslední ubrousek díky kvalitnímu uzávěru. V neposlední řadě jsou nejlevnější ze všech, co jsme vyzkoušeli (cca 40,- Kč za 80 kusů, pokud se koupí výhodné balení - 4x80 kusů - tak ještě levnější) a vzhledem k tomu, že máme velkou spotřebu, moc nás to nezrujnuje. Mají i menší balení (30 kusů), které nosím s sebou v přebalovací tašce.

Tak tady to máte - naše nezbytnosti! Je toho samozřejmě mnohem víc, co stojí za zmínku, ale o tom zase někdy příště!

Otázka: Jaké jsou Vaše nezbytnosti pro život s miminkem? Bez čeho byste si nedovedli představit každodenní život? Co Vám usnadnilo péči o miminko?