Kuba: 10 měsíců

Může mi někdo prozradit jak z tohoto drobečka

mohl vyrůst tento drobek jen za 10 měsíců?

Když si představím, že jsem před rokem měla ještě břicho a do porodu šest týdnů (ve skutečnosti skoro dva měsíce, protože si “někdo” dával načas…) a teď se kolem mě prohání takový velký klouček (posuďte sami – to už přece není miminko!), je to prostě neuvěřitelný fofr! Až mi z toho jde hlava kolem .

Kuba roste jako z vody. Mám pocit, že když jsem naposled psala měsíční rekapitulace, Kuba se uměl přetáčet ze zad na břicho a zpět. V tom se celý podzim zdokonaloval a v listopadu, kdy měl necelých 7 a půl měsíců, se začal konečně plazit. Už jsem se bála, že ten okamžik nepřijde, ale Kuba si jde vlastním tempem a tak jsem to neřešila. Ostatně v rolování byl přeborník a vždy se dostal kam potřeboval a tak lezení ke svému životu asi nepotřeboval. Nijak jsem ho do lezení nenutila, ale samozřejmě, že jsem mu třeba posouvala hračky, aby se k nim musel doplazit nebo ho jinak lákala k pohybu. Až rolička od papírových utěrek zapůsobila a Kuba se dal do pohybu . Vítězoslavně se k ní doplazil a já jsem měla takovou radost, že mi nevadilo, že polovinu roličky Kuba snědl…

Jeho způsob lezení byl pozoruhodný. K odrazu používal jen pravou nohu a tu levou tahal bezvláčně za sebou. Naštěstí mě paní doktorka ujistila, že jde pouze o stereotyp lezení (tj. byl líný používat obě nohy). Před vánocemi (v 8,5 měsících) si Kuba začal klekat, ale zatím pouze na místě. V kleče zkoumal různé věci nebo si hrál s hračkami, ale když se měl někam dostat, opět zalehl a vydal  se po břiše. Paní doktorka nám doporučila, abychom ho často dávali do kleku a podporovali v něm tento pohyb a tak jsme s ním poctivě cvičili ovšem bez výraznějších úspěchů. Kuba se třeba po kolenou “rozešel”, ale po pár tempech opět zalehl. Nechtěl pochopit, že v kleče bude rychlejší a míň se nadře… Ale je to tvrdohlavý beran a tak si na to musel přijít sám .

Na konci prosince (9 měsíců a kousek) se Kuba sám posadil. Vůbec jsme to nečekali a tak jsme jen zírali, co se děje. Kuba to bral jako úplně běžnou věc a nechápal, co na něj tak koukáme . Od té doby chtěl sedět pořád. Ovšem ještě neměl zmáknutou tu rovnováhu a tak se občas zřítil dozadu jako potápěč, praštil se do hlavy a začal plakat (spíš řvát!). V tu chvíli nastalo období opravdové obezřetnosti a uvědomila jsem si, že tyto “pády” jsou pouhým začátkem toho, co nás v následujících měsících čeká.

V 9,5 měsících se Kuba konečně “rozešel” po čtyřech. Manžel s ním jedno dopoledne poctivě cvičil a než jsem uvařila oběd, Kuba se naučil lézt po kolenou. Ne že by měl manžel drastické metody, strašně se u toho nasmáli, ale kamkoli chtěl Kuba dolézt, manžel ho přidržoval tak, aby lezl po kolenou a jakmile sklouzl do lehu, posunul ho zpět na start . Oba byli úplně vyřízení!

Kuba své lezení tak zdokonalil, že se mi někdy zdá, že se až vznáší! Je tak rychlý, že když zaváhám, nemám šanci ho dohonit.

A aby toho pohybu nebylo málo tak si Kuba začal za pár dní stoupat. Teď jsme opravdu furt ve střehu, protože je to v současné době jeho nejoblíbenější pozice. Jakmile se postavil, jeli jsme koupit první boty, protože mu to v ponožkách (i když jsou protiskluzové) na parketách hodně klouže. Bohužel boty nenávidí, protože v nemá v nohách takový cit jako když je bez nich, ale poctivě trénujeme aspoň chvíli každý den, aby si na ně co nejdřív zvykl. Už i to obouvání nám netrvá půl hodiny jako napoprvé .

Další pokrok, který tu musím určitě zmínit, jsou příkrmy. O příkrmech jsem už jednou psala (můžete si přečíst zde) a v tu dobu jsem byla hodně zoufalá. Kuba za den nesnědl víc jak pár lžiček a já se už viděla, že Kubu budu kojit ještě v první třídě. Zhruba do nového roku byl ještě takový nepředvídatelný - jeden den snědl celou misku, druhý den jen pár soust a jedl třikrát denně – snídaně (banán), oběd (zelenina), večeře (kaše). Po novém roce jsme ještě zavedli odpolední svačiny (většinou bílý jogurt) a koncem ledna i dopolední svačiny (většinou ovocné přesnídávky – domácí). Snídaně jsem z pouhého banánu upgradovala na kaši (teď máme pohankovou) s rozmačkaným banánem a k obědu jsme k zelenině zavedli vždy nějaký protein – buď maso (nejčastěji krůtí), vaječný žloutek nebo červenou čočku. Kaše k večeři zůstala, jen jsme zvětšili porce a přešli jsme na lepkovou, která víc zasytí. Kaše – jak k snídani tak k večeři – kupuji instantní, ale vždy sleduji složení a dbám na to, aby nebyly přislazované a aby neobsahovaly zbytečné ingredience.

Toto je snídaňová kaše (http://nominal.cz/cs/pro-bezlepkovou-dietu/pohankova-cerealni-kase-nomina-detail.html):

A toto je současná kaše k večeři (http://www.hipp.cz/produkty/instantni-kase/mlecne-kase-bio/bio-mlecnoobilna-kase-na-dobrou-noc-jablecna-s-ovesnymi-vlockami.html):

Jogurty dávám pouze bílé, samotné, někdy mu do nich přidám kousek rozmačkaného banánu nebo trochu ovocné přesnídávky, ale Kuba to nevyžaduje a občas mi přijde, že mu víc chutná jogurt samotný, bez jakýchkoli vylepšováků. Většinou kupuji bio jogurty (hollandii, olmu), ale když zrovna nemáme, neřeším to a dám mu ten, který máme zrovna doma (většinou hollandia nebo pilos z lidlu).

Obědy vařím sama, jen když jsme jeli na hory tak jsem měla pro Kubu kupované. Většinou vařím na dva dny, jen párkrát se stalo, že Kuba snědl i porci nachystanou na druhý den a já musela druhý den vařit znovu . Když to šlo, kupovala jsem Kubovi bio zeleninu, ale ta taky není vždy k dispozici a popravdě, raději koupím českou obyč mrkev než bio mrkev z Itálie… Nedávno mi ale kamarádka poradila baby bedýnku, která obsahuje bio zeleninu vhodnou pro děti (nenadýmá…) a jak jsme ji jednou vyzkoušeli, už nechci žádnou jinou zeleninu. Zelenina v zimě není nic moc a i ta v bedýnce byla na pohled taková zašedlá. Ale ta chuť byla naprosto úžasná. Bedýnka obsahovala mrkev, petržel, brokolici, cuketu, červenou řepu, dýni hokaido a jablka. Myslím, že na týden je to množství pro dítě dostačující. Dnes je to deset dní, co jsme si zeleninu donesli domů a k obědu jsem zpracovala poslední mrkev – ještěže už máme další bedýnku objednanou.

I když Kuba jí víc a víc, stále vyžaduje moje mléko a tak pořád kojím. Kojím zhruba 5x denně – ráno po probuzení zhruba v 5-6, před dopoledním spánkem, před odpoledním spánkem, mezi svačinou a večeří (i když toto kojení už bych ráda vypustila) a na noc před nočním usnutím. Zatím Kuba nevypadá, že by se kojení chtěl vzdát a mně to zase tak nevadí. Když už to není jeho hlavní zdroj příjmu, jsem taková klidnější a to kojení si víc užívám. Když vidím jak Kuba celý den lítá a lozí a pak se u kojení zklidní tak, že má úplně bezvládné tělo a můžu ho hladit ve vláskách a držet za ruku, říkám si, že je to pořád moje malý miminko .

Krom pokroků v pohybování a v příkrmech je z Kuby čím dál tím větší kluk s vlastní osobností. Umí dát dost výrazně najevo co se mu líbí a co nelíbí, vzteká se, když mu vezmeme nějakou věc, která není na hraní, má takový šibalský úsměv, když se chystá dolézt do předsíně kam nesmí, umí se od srdce smát, když ho honím nebo na něj vybafnu za gaučem. Nejkrásnější je, když se od někud vrátím domů, nahlas pozdravím a už slyším dupot jak mě Kuba spěchá přivítat a jak se na jeho tváři objeví ten jeho zubatý úsměv, když mě uvidí. 

Kuba naštěstí neprošel fází úzkosti a tak mu nevadí, když si s ním jedno odpoledne hraje jedna babička a druhé odpoledne zase druhá babička. Je to úžasné, že si můžu jít třeba zacvičit, zaběhat, zajít na masáž a Kuba doma nepláče, že chce maminku!  Samozřejmě je pak rád, když se vrátím domů, ale to já jsem taky .

10-ti měsíční Kuba ve zkratce:

Výška (délka): 79cm

Váha: 8,990kg (tak blízko 9kg!!!)

Počet zubů: 7 (a myslím, že další 3 jsou na cestě)

Slova: dada, baba, deda, drrr (zatím vše bez významu)

Spánek: v noci 10-11 hodin (od 7 večer do 5-6 ráno), přes den pouze v kočárku 2x 45min. – 1,5hod.

Co miluje: koupání ve vaně a vodu vůbec; šňůrky, tkaničky, dráty, provázky a podobné toho druhu; zipy; otevřenou ledničku; šuplík s ponožkami; když může jíst sám (jablko, banán, křupky); když na něj dělám “kuk”; kuchyňskou skříňku s alobalem, pečícím papírem, potravinářskou fólií, sáčky…

Co nenávidí: oblíkání; mazání krémem po koupání; cestování v kočárku delší jak 20 minut (pokud zrovna nespí); cestu autem delší jak 20 minut (pokud zrovna nespí)

Kuba: 8, 9 měsíců–VÁNOCE

A je tu očekávaný příspěvek o Vánocích, abyste se na konci ledna mohli tak trochu vrátit do sváteční nálady .

Od naší svatby (červen 2008) trávíme Vánoce sami s manželem. Rodiny objíždíme následující dny, ale Štědrý den jsme si vždy užívali v klidu a pohodě ve dvou. A letos konečně ve třech (ovšem o klidu a pohodě nemůžu hovořit…)!

I když to byl pro Kubu běžný den (snažili jsme dodržet jeho denní režim), já jsem si ten svátek užívala a snažila se vše připravit, aby ten den byl perfektní. Sice jsem ještě na Štědrý den vysávala a narychlo balila dárky, ale nakonec jsem to s manželovou pomocí stihla (vyhrál titul manžela roku a jel s Kubou ven na dvouhodinovou vycházku).

Oběd na Štědrý den neřešíme. S našima jsme vždy měli oukrop (česnečka podávaná s bramborovou kaší) a i když jsem se jeden rok snažila tradici přenést do naší nové rodiny, moc se to nepovedlo a dál jsem přestala zkoušet. Je to ale tradice, kterou bych chtěla dodržovat (a taky protože mně strašně chutná!!) tak si dávám závazek na příští vánoce oukrop opět zopakovat. Na oběd mnohdy ani nemáme chuť, protože se celý den ujídá cukroví a nikdo nemá pořádně hlad a tak spíš děláme dřívější večeři. Letos jsme byli pozvaní na pozdní oběd k bratrovi Honzovi a jeho novomanželce Štěpánce na lososovou polévku a la kapr (nebo to byla kapří polévka a la losos…?). V každém případě byla vynikající! Měli jsme také konečně příležitost omrknout jejich první společný vánoční stromeček. Byl nádherný, ale fakt mega a určitě se těší až ho odstrojí a budou se moct v obýváku pohybovat .

Po obědě jsem dokončila poslední přípravy, zatímco Kuba se s manželem větrali na čerstvém vzduchu a mohla se začít vařit večeře. Kuba dostal tradičně kaši (kapra snad příští rok) a my s manželem tradičně výbornou rybí polévku (od manželové mamky) a smaženého pohořelického kapra s bramborovým salátem. Myslím si, že letos to bylo asi naposled co jsme večeřeli v klidu (relativním klidu, protože večeřet s Kubou už asi nikdy nebude klidné). Dovedu si představit jak bude Kuba příští rok nedočkavý na dárky a bude chtít rychle zhltnout večeři jen aby mohl ke stromečku. A tak si manžel ještě přidal a kapra jsme si pěkně vychutnali.

A pak už byl konečně čas jít ke stromečku! Kuba moc nechápal co se děje a nebral to vůbec jako něco zvláštního – prostě se šlo z kuchyně do obýváku. Spíš mu asi bylo divné, proč mamka s taťkou dělají “jéééé” a “jůůůů”. Stromeček pěkně svítil, a to se mu asi líbilo nejvíc. Pro jistotu jsme světýlka i baňky umístili až na druhou větev od spodu, kdyby měl touhu je sundávat. I tak se k nim dostal a když zrovna na ně nedosáhl, stačila mu větvička, kterou nejdřív pečlivě osahal a poté rychle do pusy… Byli jsme o vánocích hodně pohotoví . Stromeček jsme letos pořídili v květináči, a to především z důvodu větší stability než má náš stojan. Báli jsme se, že se Kuba o stromek opře nebo za něj zatahá a stromek na něj spadne. Stromek jsme ještě dali do těžkého obalu, takže jeho stabilita byla několikrát zabezpečena. Taky se mi zamlouval ten ekologický záměr živého stromku a chtěli jsme ho po vánocích vysadit na chalupě, kde táta zakládá “les vánočních stromků” (taky měli stromek v květináči). Jenže i přes to, že jsme ho poctivě zalévali, stromek uschnul. Asi mu moc nepomohlo to, že stál u topení… .

Kuba se hned ujal dárečku pod stromečkem (naštěstí to byl dárek pro něj), který byl nejblíž. Víc než obsah ho samozřejmě zaujal balící papír a tak jsem se do rozbalování pustila s ním. S dary jsme to nepřeháněli – za jedno z toho ještě nemá rozum a za druhé nechceme, aby měl milion hraček, o které bychom stejně jen zakopávali. Pár hraček samozřejmě dostal, ale dostal třeba i bryndák nebo lahvičku na pití, které potřeboval.

Zatímco se Kuba věnoval balícímu papíru, mamka s taťkou si taky mohli rozbalit nějaké dárečky, které tam pro ně Ježíšek zanechal. Asi byli mooooc hodní .

Vzhledem k tomu, že Kubův odpolední spánek trval až do brzkého večera, tak i jeho usínání bylo o trochu posunuto. Když konečně usnul, byli jsme s manželem tak vyřízení, že jsme jen dokoukali na Pelíšky a šli spát.

Druhý den jsme byli objednaní k našim na oběd a na rozbalování dárečků. Byl tam samozřejmě i bratr se Štěpánkou a tak byl opět plný dům lidí ochotných si s Kubou hrát. Paráda! Dárků bylo ažaž a moc tamnímu Ježíškovi děkujeme. Kuba byl opět nadšen z balícího papíru a na rozdíl od nás tu měl jako bonus stužku . Rozbalování trvalo déle než jsme předpovídali a Kuba začínal být unavený tak ho děda vzal na vycházku ven, aby se v kočárku prospal. Asi ho to rozbalování muselo tak unavit, protože spal dvě a půl hodiny! Chudák děda pěkně promrzl, ale aspoň měl o to větší důvod si napustit horkou vanu s různými pěnami do koupele co dostal od Ježíška . Abychom nemuseli brzo od našich odejít (kvůli Kubovu usínání), rozhodli jsme se u našich přespat. Byl to super nápad, i když jsem stejně po sklence vína odpadla v zápětí po Kubovi .

Na Štěpána byla v plánu návštěva manželových rodičů. Od našich jsme vyrazili domů, kde jsme vybalili dary, nabalili dary a vydali se na cestu. Tcháni od nás bydlí asi 20 minut pěšky a tak jsme mohli aspoň trochu před tradiční kačenou protáhnout nohy. Opět výborná atmosféra, vynikající oběd a nádherné dárky (na ten kurz školy vaření se fakt strašně těším!!!). Zvlášť Kuba byl svým darem nadchnut . Tentokrát vyrazili s Kubou na vycházku babička s dědou a my s manželem a švagrem jsme si uvařili kafe a pustili jsme se do cukroví . Prostě pohoda a moc za to babičce a dědovi děkujeme! Kuba opět nezklamal a pochrupoval dvě hodinky! Po probuzení má vždycky strašně dobrou náladu a tak jsme si s ním užili obrovskou srandu. Babičky a dědové ho dokážou tak utahat, že oba večery padl vysílením.

Na Vánoce s vždycky moc těším, ale strašně rychle utečou. Každý rok si je ale pořádně vychutnám a tak tomu bylo i letos. Navíc Vánoce s Kubou získaly úplně nový význam a těším se na další roky až je bude Kuba víc vnímat – až se mu rozzáří oči při pohledu na rozsvícený stromeček, až bude netrpělivě čekat až bude moct jít ke stromečku a až bude zuřivě rozbalovat svoje dárky . Vánoce ve dvou byly klidné, možná až moc a proto, i když jsme se s Kubou skoro nezastavili, byly to zatím ty nejkrásnější Vánoce jaké pamatuji!