neděle 24. června 2012

Opět běh

Strašně jsem se těšila na okamžik, až po porodu zase vyběhnu! 

Běhám už docela dlouho - s pauzami asi 8 let z toho 4 roky intenzivněji. Je to pro mě způsob se odreagovat, naprosto vypnout a vychutnávat si zvuk každého došlapu. Neběhám proto, abych lámala rekordy, ale ráda překonávám sama sebe a pro mě je běh k tomu ideální. A navíc mě udržuje v kondici, takže se nemusím moc omezovat v jídle, které miluju. Teď když kojím tak se stejně omezovat nemůžu a ani nechci.

Je zajímavé, že Kuba byl počat jen pár dní poté, co jsem zaběhla Olomoucký půlmaraton v osobním rekordu. To musely být ty endorfiny... A už když se pekl (a já to ještě netušila) tak jsem zdolala i 16ti kilometrovou trasu - pamatuji si, že jsem se cítila nějaká unavenější, ale nepřisuzovala jsem tomu žádný důvod... Než jsem zjistila, že Kubu čekáme, uběhla jsem s ním celkem asi 30 km a tak se divím, že jsem ho nevytřásla ven :-).


Jak jsem zjistila, že jsem těhotná, okamžitě jsem s během skončila. Mnoho běžkyň (třeba Paula Radcliff) běhají i s břichem a pokud nemají žádné problémy a doktoři jim dají zelenou tak proč ne. Já jsem v tomto velice opatrná a kdyby se něco stalo v souvislosti s mým běháním, asi bych si to neodpustila. Navíc mi běhání moje paní doktorka sama nedoporučila a tak jsem se přeorientovala na chůzi. Ještě jsem tak ve 3. a 4. měsíci chodila plavat, což mě bavilo, ale pak nastala zima a navíc jsem se nevešla do plavek - buď se tam vešly prsa nebo břicho, ale obojí ne - tak jsem s plaváním skončila.

V těhotenství jsem rozhodně nebyla pecivál a snažila jsem se hýbat co to šlo a hlavně co břicho dovolilo. Chůze mi přišla nejpřirozenější a nejbližší běhu a tak jsem každý den vyrážela na vycházky. Je pravda, že jsem se musela některé dny přemáhat, ale nakonec jsem nikdy nelitovala, že jsem šla. Okolí našeho domu  už znám jako svoje boty a trasy bych mohla projít i poslepu, což se mi teď hodí při procházkách s kočárkem - vím kde jsou schody, kde je to pro kočárek nesjízdné, které ulice jsou moc rušné atd. :-).

Chodila jsem až do poslední chvilky před porodem - začalo být venku jaro a bylo nádherně a navíc jsem chtěla porod uspíšit dlouhými procházkami. Myslím si, že jsem měla docela dobrou kondici, přece jenom vláčet navíc 15 kilo nebylo jen tak! Taky se domnívám, že vycházky a všechny podobné aktivity výrazně přispěly k  mému bezproblémovému porodu.

Po porodu jsem se docela rychle zotavila a cítila se jako dřív. I přes to jsem nechtěla nic uspěchat a trpělivě jsem vyčkala až uplyne šestinedělí. Někde jsem vyčetla, že až šest týdnů totiž může trvat zavinutí dělohy a nechtěla jsem tedy tento proces narušit.


V pátek 4. května odpoledne, tedy 6 týdnů a 2 dny po porodu, jsem Kubu pořádně nakojila, předala ho do dobrých rukou krále Miroslava manžela a poprvé vyběhla. Nečekala jsem žádné zázraky a ani si nekladla žádné cíle, věděla jsem, že návrat k běhu bude jako začínat od začátku. Chtěla jsem se prostě jít proběhnout a zjistit jak na tom vlastně jsem.


První kroky byly... zajímavé. Přišlo mi, jako by bylo všechno uvnitř mě uvolněné a měla jsem pocit, že se mi strašně vlní břicho :-). A že se vůbec divím - vždyť 9 měsíců se břicho rozpínalo, utlačovalo všechny orgány a po porodu prostě trvá, než se zase "ukotví" zpět na místo. Teda tak si to vysvětluju já, ale podobně je na tom naštěstí víc žen. Každopádně kromě tohoto divného pocitu, na který jsem si naštěstí brzy zvykla, to bylo úžasné! Opravdu se vyplatilo být v těhotenství aktivní, protože mi nohy běžely skoro samy! S dechem to byla jiná věc, ale nohy byly v kondici! Běžela jsem kolečko, o kterém vím, že má necelých 5 kilometrů a ke svému údivu jsem ani jednou nepřešla do chůze. Sice jsem se některé úseky plížila tak pomalu, že by chůze byla možná rychlejší, ale snaha se cení, no ne? Zhruba po půl hodince jsem plná endorfinů přiběhla domů, kde na mě čekal Kuba s taťkou/manželem jak si spokojeně hrají! Bylo to v podstatě poprvé, co jsem si takto odskočila a jak jsem je tam tak viděla, bylo mi jasné, že to beze mě zvládnou a já si budu moct jít zaběhat častěji!

Od té doby běhám aspoň dvakrát týdně, i když je docela složité si najít tu správnou chvíli. Před Kubou jsem chodila běhat brzy ráno před prací. To mi vyhovovalo nejvíc, protože jsem si běh "odbyla" a večer jsem už pak nemusela hledat výmluvy proč nejít. Znám se a proto jsem se přeorientovala na ranní běh. Jenže s Kubou to tak moc dobře nejde. Tím hlavním důvodem jsou totiž prsa! Nikdy jsem nebyla tou obdarovanou a upřímně mi to vůbec nevadilo (manžel byl jiného názoru...). Nepotřebovala jsem moc pevné sportovní podprsenky a prsa mi při sportu vůbec nevadila. Ovšem teď je to jiná věc! Když chci jít běhat, musím před tím nakojit, abych prsa co nejvíc zmenšila. Jenže přes noc mi prsa tak nabydou, že je Kuba po probuzení nestačí vypít (na jednu stranu jsem ráda, že celou noc spí, ale tím hůř pro moje prsa...:-( ). Zkoušela jsem i odstříknout, ale s odsávačkou to ještě moc neumím a strašně dlouho mi to trvá. To pak vybíhám a Kuba má skoro už zase hlad. To je další věc. Kuba většinou vyžaduje jíst po dvou hodinách. Takhle to zní v pohodě: dvě hodiny přece neběžím, jenže doba kojení se počítá od začátku prvního kojení do začátku dalšího. Když jí zhruba půl hodiny tak mi zbývá 90 minut na to se nachystat, běžet, přiběhnout, zchladnout a jít do sprchy (jednou už hrozilo, že Kubu budu muset nakojit spocená, ale naštěstí to vydržel...). Nehledě na to, že když přiběhnu tak mám strašný hlad, ale většinou se k jídlu dostanu až po Kubovi :-). Takže ostříkání mléka se do této hoďky a půl prostě nevejde.


S tím souvisí i moje sportovní podprsenky (omlouvám se těm, které toto téma nezajímá, ale musím to ventilovat!). Do těch, které jsem nosila před Kubou se už prostě moc nevejdu. Naštěstí jsem zezadu ze skříně vyhrabala pár z mého "většího" období, které mi jakž takž jsou a které jakž takž splňují svůj účel. Po mnoha nezdarech, kdy jsem si při běhu z kopce musela držet prsa, nejen, proto aby mi nevymlátily zuby, ale hlavně proto, že strašně bolely (nevím jestli mě někdo viděl a v tu chvíli mi to bylo naprosto jedno...), jsem přišla na to, že je nutné si oblíct podprsenky dvě, které prsa udrží! Trošku stahují a s dýcháním je to pak trochu problém, ale prsa neskáčou :-). Výhra! Po této zkušenosti velice obdivuji ty ženy - běžkyně, které jsou vyvinutější a které ze svých předností neudělaly překážky! Troufám si tvrdit, že kvalitní sportovní podprsenka je pro běh důležitější než kvalitní běžecké boty!
(Minulý týden jsem se konečně rozhoupala a pořídila si novou sportovní podprsenku - je to Anita a jedná se o tento model. Jsem z ní úplně nadšená, prsa drží, neskáčou a tak si musím objednat aspoň ještě jednu!).


Věřím, že jak bude Kuba větší, bude to s během čím dál tím lepší. Doufám (opravdu doufám), že se protáhne doba mezi kojením a budu si moct zaběhnout zase nějaký ten půlmaraton. V této chvíli si nemůžu dovolit (a ani nechci) odběhnout na dvě hodinky a nechat Kubu hlady. Vím, můžu odstříkat a "nakojit" může manžel, ale v této chvíli jsem spokojená tak jak to je. Dokonce jsem si minulý víkend zaběhla první poporodní závod (5 km). Přivodila jsem si úpal a migrénu, ale vylepšila jsem si osobák! (poznámka sobě: když je na slunku 35°C pij nejen vodu, ale i ionťáky, ale nejraději se na to vykašli a zůstaň doma!).

Jsem neskutečně šťastná, že je Kuba hodný miminko a že mi dovoluje věnovat se svému koníčku! Při běhu si nesmírně odpočinu a jsem pak veselejší máma :-).

úterý 12. června 2012

Naše/Kubovy nezbytnosti (1. část)

Když jsem čekala Kubu, neustále jsem dostávala dotazy, jestli už máme postýlku, přebalovací pult, oblečení na prvních 6 měsíců, jestli budeme používat monitor dechu, nosítko, kolíbku... Až mi z toho šla hlava kolem! Tolik věcí pro takového malého tvorečka? Vždyť jen spí a jí, no ne? Tak co může potřebovat víc než postýlku, kočárek a mámu na blízku...? 


Je pravda, že bychom si pravděpodobně vystačil s těmito nezbytnostmi, ale domnívám se, že když existují další vymoženosti, které mohou život s miminkem usnadnit, tak proč jich nevyužít. Samozřejmě před příchodem Kuby jsem vyhledávala ty nejlepší pomůcky, ale stejně mi nebylo jasné, jestli je vůbec využijeme a zda je Kuba příjme. A tak se stalo, že některé pomůcky nám leží vzadu ve skříni, zapomenuté a téměř nepoužité a některé používáme denodenně a nemůžeme si již představit život bez nich. 


Jedná se o pomůcky, které vyhovují nám a Kubovi, ale nemusí vyhovovat vašemu miminku. Takže prosím berte uvedený seznam s rezervou a pouze jako inspiraci, rozhodně se nejedná o povinnou výbavu!

PŘEBALOVACÍ PULT


Nejdřív jsem si myslela, že přebalovací pult potřebovat nebudeme. Chtěla jsem ušetřit místo a představovala jsem si, že bych místo něj dala do rohu nějaké pěkné křeslo, ve kterém bych mohla kojit. Přebalovat jsem mohla na komodách, které máme kousek vedle a na které bych si pouze pořídila měkkou přebalovací podložku. Nakonec jsem přešťastná, že jsem se pro pult rozhodla. Nejen že na něm přebalujeme Kubu, ale pult slouží i jako úložný prostor na plínky, ubrousky, mastičky, krémečky a jiné nezbytnosti, které potřebuji mít při přebalování po ruce. Pult mám umístěný tak, že můžu ke Kubovi jak z boku tak čelem a kolem mám spoustu místa pro pohyb. 


Rozhodli jsme se pro tento přebalovací pult Gulliver z Ikey (http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/70167218/), který máme v kombinaci k postýlce. Na pultu máme přebalovací podložku Candide s úchytem (např. zde: http://www.mall.cz/prebalovaci-podlozky/candide-prebalovaci-podlozka-s-uchytem). 

zdroj
Jsme s ní moc spokojení - jak s designem tak s praktičností. Ten úchyt jsme zatím nepoužili, ale bojím se, že jak se Kuba začíná hýbat, brzy na to dojde :-).


KOJÍCÍ POLŠTÁŘ

Co jsem se dozvěděla, že existují, byla jsem rozhodnutá, že ho musím mít! Z kojení jsem byla nervózní dlouho před porodem a cokoli mi to mělo usnadnit jsem brala všemi deseti! Včetně tohoto polštáře. 


Vypadá jako "záhlavník" na cestování, ale je mnohem větší a dává se kolem pasu. Kojících polštářů existuje spousta druhů a tvarů, ale tento se mi líbí nejvíc a nejvíc mi vyhovuje. Na kurzu kojení jsem si vyzkoušela takové ty nudle plné kuliček a i když také nebyly marné, přišly mi moc velké a neforemné a špatně se mi s nimi manipulovalo. Tento je menší, dává se na rozdíl od těch z porodnice pouze dopředu (nikoli kolem boku a dozadu) a je relativně skladný. Dá se také využít jako lehátko pro Kubu.


Tento je značky Boppy - http://www.boppy.com/catalog/product_info.php/cPath/21/products_id/89 a koupila jsem ho přes český eshop. Má snímatelný povrch, který se dá prát a dokonce se dají dokoupit i náhradní povlaky. To se mi moc líbí, protože když mě tento omrzí, jednoduše ho vyměním a mám skoro nový polštář :-). Uvnitř nejsou kuličky, ale duté vlákno, takže je měkký a příjemný pro Kubu (teda aspoň si to myslím, moc si nestěžuje...). 

Kojící polštář mi rozhodně kojení usnadňuje a už jsem si na něj zvykla tak, že mi dělá problém nakojit bez něj. Kuba pěkně přibývá na váze a držet ho v náruči u prsa po dobu cca 20 minut není sranda! Ale už jsme to zvládli na lavičce pod Petrovem i na kameni u rybníku v Mariánském údolí (Kuba sice nevypadal moc pohodlně, ale aspoň trochu se najedl a účel byl tak splněn!).


BOPPY POLŠTÁŘ

Od značky Boppy máme ještě jeden polštář. Je to takový lehací polštář pro miminko, který je vytvarovaný na tělíčko novorozence. Kubu do něj pokládáme, když třeba chceme, aby byl s námi v obýváku, to pak máme polštář na pohovce a Kuba v něm odpočívá, hraje si nebo i spí.


Polštář i s Kubou jsem si často brávala i do kuchyně, kde jsem ho položila na stůl a vařila, přičemž jsem měla Kubu stále na očích. Teď už je Kuba větší a pohyblivější a děsí mě představa, že by se odrazil a z polštáře seskočil až na zem a tak už ho raději dávám do lehátka/houpačky, kde je připoutaný a kde má navíc i hrazdičku s hračkami tak se může zabavit zatímco připravuji večeři.


Polštář je skvělý hlavně pro malá miminka, která zatím nic moc nevnímají. Když v něm Kuba leží teď, mám pocit, že se nudí, protože nemá na co koukat. Dávám mu proto na hraní třeba deku nebo nějakou pískací či chrastící hračku, se kterou se na chvíli zabaví. Jinak sedám vedle něj a hrajeme si spolu.

Jediná jeho nevýhoda je, že nemá snímatelný povlak, který by šel vyprat. Na druhou stranu je jeho povrch ze speciálního materiálu, který se výborně čistí. Samozřejmě, že se už Kuba na polštáři po... a při prvotním zděšení se ukázalo, že to jde krásně vyčistit.


Nevím jak dlouho ještě budeme moct polštář používat. Nebude to trvat dlouho a Kuba se začne přetáčet. a tak nám nezbyde nic jiného než polštář na chvíli schovat. Jakmile Kuba poleze, myslím si, že to bude pro něj pěkná překážka!

Však se podívejte jak z něj Kuba pomalu vyrůstal...


Nemůžu věřit, že se Kuba do polštáře schoulil do klubíčka a teď z něj skoro dosáhne nohama na zem...

Polštáře Boppy jsem si všimla na některých amerických miminkovských stránkách a hned jsem začala zjišťovat jak si ho můžu koupit a nechat poslat sem do ČR. Zjistila jsem, že se dá objednat přes Amazon, ale zrovna toto zboží Amazon do České republiky nezasílá. Naštěstí moje skvělá skoro švagrová ho sehnala přes eBay a do týdne jsem měla polštář doma!


KOLOTOČ NATTOU


Tento kolotoč je nejlepší investice, kterou jsme mohli udělat! Chtěla jsem něco, na co by mohl Kuba koukat, když leží v postýlce. Po stranách sice má namotané spirály se zvířátky (stejné značky jako kolotoč), ale když byl na zádech tak koukal do stropu (a že máme vysoký strop...). Kolotoč je natahovací a tak hraje a motá se dokola, z čehož je Kuba úplně vedle.


Když kolotoč pustíme, Kuba začne mávat rukama, kopat nohama a hlavou sleduje jak se zvířátka otáčí. Navíc spustí to svoje povídání a já se můžu počůrat smíchy!! S manželem na něj jen tak koukáme a neskutečně se bavíme! Nejlepší je, když se kolotoč zastaví. Kuba začne nekontrolovatelně kopat nohama s domněnkou, že takto kolotoč zase spustí. A tak kolotoč znovu natáhneme a Kuba je přešťastný! Bohužel kolotoč jede u nás dost často a tak se občas přes den přistihnu, že si zpívám tu melodii co kolotoč vyhrává... Někdy to opravdu leze na mozek!


Nevím co bychom dělali, kdyby se kolotoč porouchal - po pravdě, při frekvenci jeho používání bych se ani moc nedivila, kdyby se to brzo stalo... Asi bychom okamžitě sedli do auta a jeli pro nový :-). I když víkend na chalupě bez kolotoče Kuba přežil... Ovšem byly situace, kdy mu (a nám) velice chyběl! O to víc bylo radosti, když jsme se vrátili domů a kolotoč Kubovi pustili! Tolik nadšení jsem ještě neviděla :-).


Nejoblíbenější postavou z kolotoče je jednoznačně tento ježeček. Kravička ho moc nebere, ale jakmile se v jeho zorném poli objeví ježek, přestane se ovládat a jásá :-). Asi je to tím červeným nosem nebo nevím, každopádně manžel už našel, že existuje plyšový 28cm velký ježeček a tak je mi naprosto jasné, co dostane Kuba k tří měsíčním narozeninám :-)!


BEPANTHEN & ČISTÍCÍ UBROUSKY BABYLOVE


Bepanthen je zázračná mast! Nejenže jí mažu Kubovi prdelku, ale hlavně jsem si jí mazala bradavky, když jsem začala kojit. Nádherně zahojí a zklidní podrážděnou kůži a další kojení není tak bolestivé. Rozhodně bylo poznat, když jsem si bradavky párkrát nenamazala. Teď už si je samozřejmě nemažu, ale začátek kojení si bez Bepanthenu nedokážu představit.


Působí také jako prevence proti opruzeninám, takže ji mažu Kubovi na zadek po každém přebalování. Opruzeniny nemá, za to má nádhernou prdelku :-).

Co se týče čistících ubrousků Babylove, přijdou mi nejlepší z těch co jsme vyzkoušeli.


Jsou bez barviv, parfémů, alkoholu a dalších zbytečností, které dětská pokožka hůř snáší. Jsou dostatečně  velké, akorát vlhké a i když balení obsahuje 80 kusů, což je docela dost, nevyschl ani poslední ubrousek díky kvalitnímu uzávěru. V neposlední řadě jsou nejlevnější ze všech, co jsme vyzkoušeli (cca 40,- Kč za 80 kusů, pokud se koupí výhodné balení - 4x80 kusů - tak ještě levnější) a vzhledem k tomu, že máme velkou spotřebu, moc nás to nezrujnuje. Mají i menší balení (30 kusů), které nosím s sebou v přebalovací tašce.

Tak tady to máte - naše nezbytnosti! Je toho samozřejmě mnohem víc, co stojí za zmínku, ale o tom zase někdy příště!

Otázka: Jaké jsou Vaše nezbytnosti pro život s miminkem? Bez čeho byste si nedovedli představit každodenní život? Co Vám usnadnilo péči o miminko?