Co nás Kuba naučil

Než se Kuba narodil, neměla jsem žádné zkušenosti s malými miminky. Nejsem z těch, kteří by se v přítomnosti miminek nad nimi rozplývali a okamžitě je chtěli chovat. Z miminek jsem měla respekt - přece jenom jsou takoví malí a křehcí - a i když jsem se na našeho drobečka strašně těšila, byla jsem tak trochu nervózní z toho, aby nebyl můj vztah ke Kubovi "chladný" jako k ostatním miminkům. Všichni mě utěšovali, že se to změní okamžikem, kdy mi dají miminko poprvé do náruče, ale i přes to jsem byla v rozpacích. Samozřejmě, že měli pravdu. Když jsem poprvé Kubu uviděla, okamžitě jsem se do něj zamilovala a věděla jsem, že všechno zvládnem.

Kuba má už sedm týdnů a myslím si, že si vedeme docela dobře. Jasně, některé dny jsou lepší, některé horší, ale začínáme si rozumět. Však se říká, že chybami se člověk učí a tak i my jsme si zažili pár takových okamžiků, nad kterými už se dnes jenom smějeme. 

A co jsme se tedy zatím naučili?

• Kdykoli sundáme Kubovi plínku, je téměř stoprocentní šance, že bude vodotrysk! Kuba tak několikrát nahodil zeď, nás, sebe a v podstatě cokoli kam byl zrovna namířen pindík. V pohotovosti teď máme vždy nachystanou látkovou plínku, kterou Kubu vždy přikryjeme a máme tak jistotu, že počůrá maximálně tak přebalovací podložku.

• Je důležité při přebalování nasměrovat pindíka směrem dolů! Jinak je téměř zaručeno, že Kuba pročůrá plínku. A to nejen svoje oblečení, ale počůrá také zavinovačku, prostěradlo a kdybychom neměli nepromokavé prostěradlo tak zcela jistě i matraci!

• Kdykoliv si zaliju vločky mlékem, rozpálím olej na pánvi, zakousnu se poprvé do svého oběda..., je téměř zaručené, že Kuba začne vyžadovat moji péči :-). Jen málokdy se stane, že s manželem večeříme společně. Buď můžeme večeřet v 9 večer, tedy poté kdy Kuba konečně usne a stačím něco připravit a nebo jíst na etapy. Vítězí večeře na etapy, protože po 9 padám vyčerpáním do postele....

• To mě přivádí k dalšímu bodu: kdykoliv mám jen trochu hlad a Kuba zrovna spí, není na co čekat a jdu se najíst. Je totiž vysoce pravděpodobné, že v okamžiku, kdy bych se rozhodla si jít něco připravit, se Kuba probudí a není tak vůbec jasné, zda bych do doby, než bych se dostala k jídlu, neumřela hlady.

• Na režim, který jsme měli s manželem zajetý před narozením Kuby, jsme museli okamžikem jeho příchodu do našeho života, zapomenout. Snídaně v 7, oběd v 11.30, večeře v 7 jsou ty tam a teď se náš den řídí podle Kuby. 

• Sprcha se stala výsostí. Když ji přes den stihnu, je to super, ale bohužel se to nestává tak často jak bych chtěla... S Kubou se pěkně zapotím a tak je sprcha většinou více než potřebná :-). A čas sprchování se zkrátil na minimum - buď jsem doma s Kubou sama a Kuba spí nebo na sprchu zbyde čas až večer před spaním, a to už jsem tak vyřízená, že se rychle opláchnu a hurá do peřin! Jo a taky si někdy večer uvědomím, že jsem si ráno nevyčistila zuby... Hnusný, já vím...!

• Čím čistší a hezčí mám na sobě oblečení tím rychleji si na něj Kuba ublinkne. To je téměř stoprocentně zaručené! Plínka neplínka, nějak si to cestu na to tričko vždycky najde :-). To platí i pro Kubovo oblečení - čím hezčí má obleček tím rychleji si ho počůrá či pokaká. 

Ještě musím říct jednu historku, která se stala, když měl Kuba zhruba 2 týdny. Při jednom nočním vstávání, mohlo být tak půl čtvrté ráno, jsem Kubu nakojila a uložila jsem ho zpět do postýlky. Před každým kojením jsme dávali Kubovi na lžičku kapky proti nadýmání a tak jsem šla umýt a vysterilizovat lžičku, aby byla připravena pro další kojení (tehdy jsme měli lžičku jen jednu, což bylo dost nepraktické...). Sterilizátor máme do mikrovlnky a jakmile jsem sterilizátor vložila dovnitř a zavřela dvířka, uslyšela jsem ránu a najednou všechno zhaslo. Nevím jak se to mohlo stát, nic jsem nezapínala, ale došlo mi, že jsem nejspíš vyhodila pojistky. Šla jsem si pro mobil (=baterku) a přitom Kubovi, který byl stále vzhůru, povídám, že jsem asi vyhodila pojistky. V tom se probudil manžel a s polozavřenýma očima chtěl sahat do pojistkové skříně. Poté, co jsem ho ujistila, že to zvládnu sama, zavřel opět oči a usnul. Zkušená (pojistky nám vyhazují docela často - třeba nemůžeme prát a pouštět kávovar naráz) jsem otevřela pojistkovou skříňku a k mému překvapení bylo ve skříňce všechno nahozené. To znamenalo, že jsem vyhodila jistič, který je umístěný na chodbě v domě. K tomu jsem už povolala manžela - za prvé nikdy nevím, který ten jistič je náš a za druhé se mi tam moc nechtělo. Manžel se vypotácel z postele, pořád moc nechápal co se děje, protože když šel kolem svého notebooku, všiml si, že svítí a tak nechápal jak můžou být vyhozené pojistky. V tu chvíli mu totiž nedošlo, že jde o notebook, který jede na baterku... Každopádně pojistky nahodil a my mohli jít opět spát. Už když jsme usínali jsme se smáli a říkali si, že toto by se nám bez Kuby stát nemohlo! 

Kuba nás každý den překvapuje něčím novým až se nestačíme divit! Co naučily Vaše děti Vás? Čím Vás překvapily?