Kuba: 2. měsíc

Tento post píši už přes týden, ale konečně dnes se mi ho podařilo dokončit. Tolik se toho za ten měsíc událo, že než jsem to všechno sepsala, trvalo to trošku dýl než jsem si myslela.

Přijde mi, jako bych před chvílí psala o Kubových měsíčních narozeninách a už tu jsou druhé! Já vím, říkám to tu pořád, ale je neuvěřitelné jak ten čas letí! Až mě to děsí!

Měsíc druhý byl o sto procent lepší než ten první a je to čím dál tím lepší! Kuba dělá ohromné pokroky a neustále nás něčím novým překvapuje. Už to není to malé miminko co jen spalo (i když někdy bych si přála, aby víc spal) ba naopak teď je většinu dne vzhůru a já přemýšlím jak ho mám zabavit.

Kubovy druhé narozeniny jsme opět slavili! Tentokrát jsem upekla cheesecake (pro recept klikněte zde) a slavili jsme s babičkou, strejdou a tetou!

ÚSMĚV

Už na konci prvního měsíce se Kuba začal usmívat a ve druhém to naprosto zdokonalil. Kuba dokáže rozpoznat můj a manželův obličej a tak když se Kuba probudí a my se nakloníme nad jeho postýlku, uvítá nás úsměvem od ucha k uchu! Je to naprosto úžasný pohled a dokázala bych se na něj dívat celé hodiny. Jenže Kubu to po chvíli přestane bavit a dožaduje se přebalení a poté jídla. Na přebalovacím pultu je ale také ve svém živlu. Jak ze začátku při přebalování plakal, teď je to pro něj zábava, zvlášť v okamžiku, kdy mu sundám plínku! To kope nohama a rukama a jásá! Asi se potřebuje pořádně prokopat. Vždycky se mu aspoň snažím přikrýt plínkou pindíka, aby nebyl vodotrysk, což s jeho kopáním stejně nemá moc účinek, když si plínku neustále zkopává dolů... :-). 

Typický Kubův úsměv - hlava na stranu a jazyk ven!

Kuk!

ŽVATLÁNÍ

Kuba si také začal povídat! Je neskutečná sranda co vede za monology a nejradši si povídá s manželem, který jeho "zvuky" napodobuje - to se mu líbí nejvíc! Dokážou si takto povídat celou věčnost (což v Kubově světě je tak maximálně dvacet minut...). Z jeho povídání jsme už vypozorovali několik slov, a to "ahóóóóój", "ááále" a "ááááájéééé", ještě je teda neumí říkat ve správnou chvíli a na povel, ale věřím, že ho to brzo naučíme :-). O trošku míň je jeho povídání roztomilé ve čtyři ráno, kdy se Kuba dožaduje svými projevy přebalení a jídla, ale zato vstávám s větší radostí než kdyby hladem brečel! 

Povídání s taťkou na přebalovacím pultu

RUCE

Jídla se Kuba dožaduje ještě jedním způsobem, a to cucáním ruky. Objevil totiž svoje ruce a tak si je neustále prohlíží, proplétá si je, strká do pusy a cucá je. Nejlépe obě naráz! Nevěřili byste jak hlasité jeho mlaskání dokáže být (opět třeba takhle ve čtyři ráno!!!)! Někde jsme četli, že cucání prstů je znamení pro to, že má dítě hlad nebo že takto tráví. Jenže jak mám od sebe rozlišit tyto dvě dost protichůdné potřeby už nikde nepíšou. Když si tak Kuba cucá prsty po kojení, těžko tedy odhadnout, jestli má ještě hlad nebo jestli už tráví... :-). Ale předpokládám, že kdyby měl ještě hlad, dá vědět i jiným způsobem.

Má hlad nebo tráví...?

STŘÍHÁNÍ NEHTŮ

Kubovi jsme také museli poprvé ostříhat nehty. V porodnici nás upozorňovali, že miminka nemají do šestého týdne vyvinuté nehtové lůžko a tak je možné, že by mohlo začít krvácet. Strašně jsem se stříhání bála, protože už jenom uchopit ty jeho mini prstíky tak, aby se nehýbaly byl nadlidský výkon. A ještě k tomu ustřihnout nehtík, který nepřečnívá ani milimetr nad vrcholkem prstíku. Asi protože jsem Kubu přenášela, měl už při narození dost dlouhé nehty, ale naštěstí ještě s rukama moc neuměl a škrábance byly ojedinělé. Nehty se většinou odlomily samy a navíc jsem mu je mazala krémem, aby změkly a nebyly tak ostré. Jenže když se jednoho rána probudil s krvavým šrámem pod okem, věděla jsem, že už to nemůžu dál oddalovat, rozbalila jsem nůžky s kulatou špičkou a dala se do práce. Kubu jsem zklidnila dudlíkem, uchopila jsem jeho packu a začala stříhat! Kupodivu to nebylo tak strašné. Kuba krásně držel a moje rozklepané ruce zvládly ostříhat osm nehtíků (nehty u palců byly odlomené a nebylo tak třeba je stříhat). Teď už máme za sebou i druhé stříhání a opět úspěšně! Žádný z prstíků neutrpěl újmu :-). Ovšem nehty na noze budou oříšek. Zatím nebylo potřeba je stříhat, ale až nastane čas, budu k sobě potřebovat minimálně další dva pomocníky. Kuba totiž umí kopat a nechci ani pomyslet jak by stříhání dopadlo, kdyby kopl zrovna v okamžiku jak budu mít u jeho nožky nůžky...

Se šrámem pod okem vypadá Kuba jako po bitce!

HRAČKY

Kuba zatím moc nevnímá okolí, ale pomalu suž začíná vnímat svoje hračky, které se mu snažíme ukazovat. Samozřejmě nejoblíbenější jsou ty, které vydávají nějaké zvuky (pískot, chrastění atd.). Kuba na ně kouká, usmívá se nebo kviká... Zatím má nejradši pískací mrkvičku z Ikey a chrastítko opičku. Je také nadšen z hracího kolotoče, který má umístěný nad postýlkou. Když mu ho pustíme, začne kopat nohama, mávat rukama a hlavou sleduje postavičky jak se motají dokola! Je to neskutečná zábava ho pozorovat. 

Na zdravou stravu ho navykám už nyní :-). Ještě máme plyšovou brokolici...!

CESTOVÁNÍ PO POSTÝLCE

Kuba je taky pěkná potvůrka! Kdykoli jsme dřív chtěli Kubu uspat, položili jsme ho do postýlky a takto v té poloze prakticky zůstal až do probuzení. Teď je to trochu jiné a obávám se, že už to bude čím dál tím horší! Kuba začal po postýlce cestovat! Ne jednou se stalo, že jsem Kubu našla zaklíněného nohama ve žebřinách nebo zaraženého hlavou v rohu postýlky. V obou případech to končilo křikem! Naštěstí se mu nic nestalo a jenom se vylekal. Nebylo zbytí a museli jsme pořídit do postýlky měkký mantinel. Teď už mám klidnější spaní, protože i když Kuba cestuje nadále, vím, že si nemůže (moc) ublížit. Je také strašná sranda když se teď některý z nás snaží Kubu uspat. Kuba nás už poznává a tak nás neustále sleduje očima, když se snažíme odejít od jeho postýlky. A to se mu moc nelíbí... Nejdřív sleduje jen očima a až oči nedohlédnou, začíná kroutit hlavou tak, že se bojím, aby si ji neukroutil! Jakmile zjistí, že odcházíme, začne kvikat. To se pak musíme vrátit, donutit Kubu, aby se soustředil na nějakou hračku co má v postýlce a až poté se my můžeme potichounku  vytratit. 

Kuba sleduje hrající a motající se kolotoč nad postýlkou.

Vyčerpán po kojení!

ÚCHOPY

Hračky ještě neumí uchopit, ale první náznaky už vidím a myslím si, že nebude trvat dlouho než si je sám bude držet. Zatím k úchopům nepoužívá palec a tak je to spíš náhoda, když něco chytí. Nejraději tak chytá plínku (látkovou), deku nebo třeba moje tričko, protože je to pro něj nejjednodušší (jsou tenké). Když mu nastavím svůj prst, umí se chytnout - to je strašně krásný pocit. Také rád chytá vlasy, za moje "faldíky", když mám při kojení odhalené břicho nebo manželovy chlupy. To už není tak příjemné. Navíc stisk má docela pevný a tak manžel někdy i vykřikne!

Pevný stisk!

NOVÝ ŠATNÍK

Když jsme se chystali na příchod Kuby, všichni nám radili, abychom mu nekupovali moc oblečení, protože z nich Kuba rychle vyroste. Že to bude ale takhle rychle, jsme teda netušili. Kuba byl sice větší (po narození měřil 53 cm) a tak hravě oblékl oblečení určené od jednoho do tří měsíců už v porodnici. Jenže toto oblečení jsme měli nachystané právě pro období jednoho až tří měsíců a tak nějak jsme doufali, že nějakou dobu to potrvá, než budeme muset jet nakupovat oblečení nové :-). Chyba! Je pravda, že některé oblečky neměl ani jednou na sobě, a to protože byly buď malé už od začátku (velikost 50 by fakt neoblékl ani na porodním sále) anebo byly nepraktické např. nepraktická trička x praktické body (což jsme samozřejmě při nakupování jako nezkušení netušili). Bylo tedy více než nezbytné požádat babičku, aby pohlídala Kubu a s manželem jsme se vydali nakoupit Kubovi nový šatník. Doma jsem pak malé věci vyprala, vyžehlila, poskládala a založila nahoru do skříně (třeba se budou někdy hodit pro sestřičku nebo bratříčka... :-) ). Teď jsem zvědavá jak dlouho mu vydrží ty nové věci - snad se ten jeho růst trochu zpomalí, abychom si je mohli všechny pořádně užít!

Malá zavinovačka, krátké rukávy (o nohavicích ani nemluvím - nemohl ani pořádně propnout nohy...)

Dlouhé nohy, krátké nohavice.

Jeden z nových kousků - nohavice jsou teď zase větší, ale uvidíme na jak dlouho...

NA BŘÍŠKU

Kubu se snažíme dávat každý den na bříško, aby posiloval svaly krku a zad a mohl tak co nejdřív začít pást koníky! Myslím si, že si vede docela dobře.

Ne vždy se zadaří a Kuba má náladu být na bříšku, ale když je dobře naladěn, nemůžu se přestat divit! Vždyť teprve před dvěma měsíci se vyloupl ven a uměl tak akorát spinkat, papat a kakat! Jsem zvědavá, co tu budu psát za měsíc, co se Kuba zase naučil a jak pokročil. Než se nadějeme začne Kuba lézt a my budeme muset zabezpečit byt. Kamkoli jsme doteď Kubu položili, tam jsme ho i po chvíli našli. Ovšem děsím se období až ho najdu třeba na hraně postele nebo pod konferenčním stolkem. Poslední dobou pozoruji, že se Kuba snaží otočit na bok a tak to vypadá, že už to nebude dlouho trvat! 

Kuba fandil s taťkou při hokeji!

BREKOT

Ne vždy je veselo a Kuba umí i plakat. Naštěstí si teď už víc rozumíme a tak často dokážu odhadnout co ho trápí. Pokud je to během dne tak je to většinou prdík, který ho trápí. Večer bývá unavený a ospalý a z toho bývá nevrlý... Už málokdy plače, protože má hlad nebo že potřebuje přebalit. Někdy se stane, že se z ničeho nic probudí s křikem. V tomto případě netušíme co za tím stojí. Jestli se mu něco zdálo nebo ho někde něco tlačí... Je to záhada.Většinou ho stačí pochovat a je po pláči!

Je toho ještě spousty, co bych tu chtěla napsat - třeba o koupání nebo kojení, ale to si nechám na jiný den. Doufám, že jsem vás moc neunudila Kubovými zážitky a nakonec ještě jednu (či dvě, tři...) veselejší fotky!

Všimněte si propnutých špiček! Gymnasta...

Z nového lehátka/houpačky je nadšen!