Já - 6 týdnů poté

Kuba si své měsíční narozeniny už odbyl a já už mám za sebou šestinedělí. Uteklo to jako voda a já už si skoro nepamatuji jaké to bylo nosit Kubu v bříšku.

Při pohledu na fotky z těhotenství si říkám, že to ani není pravda, že jsem takové břicho měla jen před pár týdny. Těhotenství jsem si užívala od prvního dne až po porod a i v posledních dnech jsem byla dost aktivní a břicho mi nijak nepřekáželo. V posledních týdnech ve snaze "vypudit" Kubu ven jsem každý den chodila na hodinové vycházky a v rámci přípravy na příchod drobečka ("hnízdící syndrom" :-) ) jsem vydrhla byt od podlah až po strop bez větších problémů ! 

I přes to jsem se těšila až budu zase "normální" a zavazování tkaniček u bot nebude nadlidský výkon (tiše jsem záviděla těm, které prožívají své poslední měsíce těhotenství v létě a nemusí se šněrovat do bot a soukat do teplých bund)! Byla jsem zvědavá jak bude moje břicho po porodu vypadat a hlavně jak dlouho bude trvat, než se vrátí do své původní velikosti. Nikdy jsem neměla ploché břicho a tak jsem ani nečekala zázraky. 

A jak se tedy změnilo moje tělo po porodu? 

BŘICHO

Těsně po porodu jsem koukla dolů a břicho bylo stále na místě... Pořád jsem vypadala jako v 7. měsíci těhotenství. Ale oproti tomu, když byl Kuba vevnitř, bylo břicho měkké jako vyfouknutý balón :-). Další dny se břicho zmenšovalo a zmenšovalo a domů z porodnice jsem odcházela jakoby ve 4. - 5. měsíci! Po šesti týdnech po porodu není ještě úplně splasklé, ale věřím, že až začnu posilovat a sportovat tak zmizí úplně. Vůbec si ale nestěžuji a nijak se nesnažím splasknutí uspíšit. Je pro mě totiž strašně fascinující co lidské tělo vůbec dokáže! Že v něm vyroste nový človíček se vším, co má velký člověk jen v miniaturní podobě - mini prstíky mini kolínka, mini ouška.... Kuba se v bříšku vyvíjel 9 měsíců a bříško rostlo s ním a tak nemůžu očekávat a ani neočekávám, že za 6 týdnů bude jako dřív. Navíc to teď rozhodně nechci uspíšit a držet nějaké diety! Potřebuji jíst, aby se tvořilo mléko a Kuba mohl růst. Navíc mám pořád hlad a omezováním v jídle bych byla dost nevrlá, protože není nic horšího než hladová já... Snažím se ale vybírat si nutričně bohatá jídla, abychom ani já ani Kuba nestrádali.

Z porodnice jsem sice odcházela ještě v těhotenských riflích, ale to bylo jen z důvodu, že jsem v nich do porodnice přišla a jiné jsem neměla. Většinu kalhot, které jsem nosila ještě před otěhotněním, jsem oblékla hned. Nejsou mi ale tak volné jak bývávaly, ale zapnu je a můžu i normálně dýchat :-). Úspěch! 

PRSA

Co se mi ale od porodu zvětšilo byly prsa! Už v těhotenství se postupně zvětšovaly, ale v poměru s břichem byly stále mrňavé. Nikdy jsem nebyla z těch obdařených a popravdě mi to vůbec nevadilo. Naopak teď se zděsím pokaždé, když projdu kolem zrcadla a připadám si jako nějaká sexbomba. Manžel i Kuba jsou ale nadšení :-). 

Mléko se nalilo zhruba druhý až třetí den po porodu, ale nebylo to tak strašné jak mě všichni děsili. Prsa sice natekly a byly tvrdší, ale Kuba si s nimi vždy poradil a mléko vypil. I dnes kojení probíhá bez problému a myslím, že jsme s Kubou už sehraný tým! Ve třetím týdnu po porodu jsem ale dostala zánět prsu, což nebylo moc příjemné. Skoro celou noc jsem se svíjela bolestí, měla jsem zimnici, poté horečku, nemohla jsem se ani pohnout... A ráno jako by nic - prostě skoro žádná bolest, teplota klesla, ale i přes to jsem jela k doktorce. Zánět byl zřejmý a tak mi nasadila antibiotika - prý je to efektivnější než klid na lůžku, který bych stejně neměla... Za pár dní bylo po zánětu a já se opět cítila jako rybička! Slyšela jsem, že se zánět může vrátit tak uvidíme jestli se opět objeví - rozhodně nebude vítán! Kuba má teď nějaké žravé období a tak mě vysává úplně do prázdna. A to je pro prevenci zánětu to nejlepší. Jo a ještě něco: na kurzu kojení i chytrá literatura tvrdí, že když se miminko správně přiloží, kojení nebolí. Dovoluji si nesouhlasit - kojení ze začátku bolí jak čert. Myslím si, že se Kuba přisál vždycky dobře - nikdy nesál jen bradavku - a i přes to, první přisání každého kojení bylo utrpení. Jakmile se rozpil, bylo to v pohodě, ale první vteřiny byly nejhorší. Po kojení jsem si bradavky mazala Bepanthenem, což trochu pomohlo, ale žádný zázrak to nebyl. I tak jsem ale nikdy nepomyslela na to, že kojení vzdám. Rozhodně se to dá vydržet a trvá to jen pár dní...

PORODNÍ CESTY

Hojení po porodu bylo vcelku rychlé. Byla jsem hodně potrhaná a zašívaná, ale kromě sezení na tvrdém mi nic nedělalo potíže - a k tomu jsem měla nafukovací kruh, který mi do porodnice donesla mamka a zachránila mi tím život - zejména při kojení jsem ho velice ocenila. Všem nastávajícím matkám proto doporučuji přibalit si nafukovací kruh do tašky do porodnice jako povinnou výbavu! 

Porod je pro tělo přece jenom veliká zátěž a tak chvíli trvá než se dostane do původní formy. První týden po porodu jsme stejně ještě nemohli chodit s Kubou ven a tak jsem se snažila doma co nejvíc odpočívat a nabírat síly. Po týdnu jsme vyrazili na výlet a i přes to, že jsem se doma cítila už dobře, asi jsem přecenila svoje schopnosti (výlet byl delší než jsme mysleli) a cítila se hodně vyčerpaná. Každopádně vše chce čas a trpělivost. Teď jezdíme s Kubou na vycházku každý den aspoň na hodinu (po hodině se mu v kočáře přestává líbit...) a já si na porod ani nevzpomenu. 

HORMONY

Hormonálně jsem na tom, zejména první týden po porodu, byla jak na horské dráze! Chvíli na vrcholu štěstí pak přišlo slzavé údolí a ani jedno z toho nešlo racionálně odůvodnit. Občas jsem začala brečet úplně bezdůvodně, až jsem se sama divila odkud to přišlo. Ale hladina hormonů se více méně ustálila a teď jsem úplně v pohodě. Spíš se teď pořád usmívám, ale to bude asi tím, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě! 

Hormony pravděpodobně také zapřičinily návaly pocení, hlavně v noci. Když jsem se v prvních týdnech budila ke kojení, byla jsem úplně propocená. Nepřidalo tomu ani to, že jsme doma víc topili, aby nebyla Kubovi v noci zima... 

Díky hormonům mám teď také nádhernou pleť a vlasy. Mám mastnou pleť se sklony k akné a nikdy jsem neměla hladkou a hebkou pleť. Antikoncepce pleť vyčistila, ale po jejím vysazení se opět zhoršila. I na začátku těhotenství nebyla nic moc, ale postupem času se vyčistila. Možná je to i tím sluníčkem a tím, že mám konečně nějakou barvu (nebojte, používám krém s ochranným faktorem), ale pleť mám nádhernou! Doufám, že ještě dlouho takto vydrží! I vlasy mám hustší než před těhotenstvím. Někde jsem slyšela, že vlasy v těhotenství vůbec nevypadávají. A je to pravda! Opravdu mi nevypadl snad ani vlásek a tak mi vlasy nádherně zhoustly! Bohužel se to má zhruba po 2 měsících po porodu zase změnit tak si je musím užívat dokud to jde! 

CELKOVÝ POCIT

Celkově se po šesti týdnech cítím skvěle a snad až na nemizející čáru na břichu nemám z porodu žádné následky. Na kontrolu po šestinedělí se teprve chystám, ale věřím, že vše bude OK. 

Dokonce jsem včera vyrazila na svůj první poporodní běh - Kubu jsem nakojila do syta a s tátou se dívali na hokej. Podrobněji bych chtěla svůj návrat k běhání popsat v samostatném příspěvku, ale musím říct, že to bylo lepší než jsem očekávala a už se těším až zase vyběhnu!