Kuba: 7, 8* měsíců–PLAVÁNÍ A DALŠÍ AKTIVITY

*Vzhledem k tomu, že Kubovi bylo ve středu 8 měsíců, rozhodla jsem se do příspěvku (i dalších příspěvků co ještě budou následovat) zahrnout už i osmý měsíc.

Když jsem byla těhotná, těšila jsem se, že budu s naším drobečkem aktivní. Nebudeme žádní peciválové a budeme využívat každou příležitost někam vyrazit či něco zažít.

Pravdou je, že většina skupinových aktivit pro kojence a jejich rodiče je až od šesti měsíců věku dítěte a tak jsme si do té doby museli vystačit sami. Rozhodně jsme ale nezaháleli a každý den jsme aspoň vyrazili na vycházku ven. Kuba se tak prospal na čerstvém vzduchu a já udělala něco pro svoje tělo. Vytlačit kočárek s osmikilovým miminkem a přebalovací taškou plnou nezbytností (kromě náhradních plínek, velkého balení vlhkých ubrousků a náhradního oblečení pro Kubu také pět müsli tyčinek, kdybych dostala hlad, náplasti, paralen, čtyři různé slevové knížky do DMka…) na Kraví horu je pěkná fuška, to vám povím!

Na každodenní vycházky se vždycky moc těším. Buď jdeme jen tak, s žádným cílem nebo vyrazíme něco vyřídit, nakoupit, obstarat atd. Pod pojmem “nakoupit” rozhodně u mě neplatí sednout do auta a dojet k nějakému hypermarketu či nákupáku a strávit tam celý den. To mě nebaví a s Kubou jsme byli takto jen jednou, když jsme po létě zjistili, že Kuba nemá na podzim v čem chodit… Takže když jdeme nakoupit, jdeme třeba pro pečivo do pekárny, pro maso do masny, pro plínky atd.

Ale zpět k vycházkám. Nejvíc si je užívám teď na podzim, protože je to moje nejoblíbenější roční období. Jednak už není takové vedro a já se nezpotím jen co vyjdu na ulici (o výšlapu na Kraví horu ani nemluvím!), ale hlavně proto, že je Kuba už větší a může pozorovat okolí. Už jsme ho přendali do sporťáku neb jsme zjistili, že se v korbě nudí, protože nemůže koukat ven. Nedovedete si představit jak byl nadšen – nestačil ani otáčet hlavu jak se snažil všechno vypozorovat! Jediné, co mi na podzimních vycházkách vadí je to oblíkání… Nejvíc to vlastně asi vadí Kubovi… Obléct mu punčocháčky a několik horních vrstev mě zanechává tak vyčerpanou, že si říkám, že už vlastně na tu vycházku ani nemusíme. Navíc mi přijde, že se Kubovi ve všech těch vrstvách a ještě bundě špatně pohybuje – nemůže sepnout ruce, natož si podat nějakou hračku. Když už jsme u toho oblečení… Existuje nějaká čepice, která by zůstala na místě a neotáčela se, popř. nepadala dítěti do očí? Ať dám Kubovi jakoukoli, za chvíli nevidí, protože ji má přes oči a začne být nervózní. To pak naše vycházka vypadá tak, že spravím čepici, popojedeme dvacet metrů, opět spravím čepici a tak to pokračuje do doby než usne. Jak se probudí a začne se hýbat, je to tu opět znovu… Asi budu muset přistoupit k čepicím, které se zavazují pod bradou – sama jsem je nesnášela tak předpokládá, že Kuba z nich taky nebude nadšen… Jo a jak donutíte dítko mít rukavice? Vlastně můj prvotní problém je ty rukavice vůbec nasadit (palce vůbec neřeším, ty tam jsou na ozdobu…). Když se mi to nakonec povede, Kuba zamává rukama a já sbírám rukavice po chodníku. V rukavicích si nemůže hrát s hračkama a bez nich má ledové ruce… Hlava XXII…

Na začátku září jsme s Kubou začali chodit plavat. Moc jsem se na to těšila a tak jsem pečlivě zjišťovala a vybírala plaveckou školu, kterých je u nás docela dost. Oprášila jsem staré plavky, nakoupila plínky do vody a hurá na první lekci! Abych pravdu řekla, první lekce byla naprostá katastrofa. Ani ne tak ve vodě, spíš jsem to moc nezvládla logisticky. Nevěděla jsem jak to tam chodí a tak jsme tam přijeli s kočárem, který jak se ukázalo, jsme neměli kam dát, protože tam bylo překočárkováno. Problém jsme vyřešili za týden tak, že jsem vzala Kubu v autosedačce, která mu zároveň slouží jako lehátko po plavání, když se teplotně aklimatizujeme. Dalším problémem bylo to, že v šatnách je velmi málo prostoru a k tomu spousta dětí, které jsou starší než Kuba, lezou, chodí a hlavně křičí, piští a pláčou. To se Kubovi nelíbilo vůbec. Jako nejmladší plaváček, který se stěží přetočil ze zad na bříško, jen tak ležel na zemi zatímco jsem se převlíkala (rychlostí blesku) a pozoroval všechno ze země. Vůbec se mu nedivím – tolik noh kolem sebe, to bych se taky bála, že mě někdo zašlápne. Největší problém nastal ve sprše. Podle hygienických pravidel bychom se měli před vstupem do bazénu důkladně osprchovat (já bez plavek, Kuba bez plínky). Už jste se někdy zkoušeli sprchovat s miminem? Pokud ne, tak vám povídám, že to moc nejde… U sprch byla sice erární postýlka, kam jsem mohla Kubu odložit, zatímco se osprchuji, ale jen jsem ho nad ni položila, už začal natahovat… Chtíc nechtíc jsem řvoucího Kubu vložila do postýlky, rychle se opláchla, nasadila plavky, opláchla Kubu a šli jsme k bazénu.

Ve vodě se Kubovi už jakž takž líbilo. Zpívali jsme písničky, říkali básničky (s oběma jsem měla problém a do příště jsem si dala za úkol je nastudovat) a u toho různě ve vodě poskakovali. Bylo to super – i Kubovi se to ke konci líbilo a výskal – a půl hodina utekla neuvěřitelně rychle. Jen jsem se začala obávat anabáze se sprchou po plavání. Naštěstí je u bazénu sprcha, kterou jsme využili a osprchovali se tam. Jen tak rychle s plavkami a zbytek jsme dokončili doma.

Na pár lekcí jsem vzala s sebou mamku, která Kubu zabavila než jsem se převlíkla a nachystala. Byla to neuvěřitelná pomoc a nevím, proč jsem na to nepřišla dřív. Původně jsem totiž chtěla, aby nás mamka ve vodě fotila, ale nakonec se z toho vyklubala obrovská pomoc.

Každou další lekci jsme zvládali líp a líp. Po dvouměsíčním kurzu je Kuba je ve vodě profík, dokonce jsme se začali potápět! Jenže…

Kuba onemocněl. Nejdřív měl horečky a na zádech se mu udělala vyrážka (která údajně s horečkami nesouvisela). Právě kvůli té vyrážce  nám paní doktorka nedoporučila v plavání alespoň měsíc pokračovat, což je bohužel do konce kurzu. Je to škoda, protože se bojím, že Kuba toho hodně zapomene, ale v lednu začneme chodit znovu a věřím, že se do toho rychle dostane. Zatím budeme muset trénovat ve vaně .

Kromě plavání chodíme s Kubou ještě na jógu. Vlastně je to jóga pro mámy, které cvičí a vedle sebe mají svoje ratolesti, které si hrají na dece nebo jsou zapojeny do různých cviků. Na jógu jsem chodila i před Kubou a věděla jsem, že na mnohé pozice je potřeba se pořádně soustředit a nebyla jsem si jistá, jak to půjde s miminkem, když ho budu neustále sledovat. Nakonec to není vůbec špatné. Je pravda, že mám trochu problém u balančních pozic, protože neustále pokukuji po Kubovi, ale cvičení je super a pěkně se při tom protáhnu a posílím tělo! Je to hodně uvolněné cvičení právě proto, že jsou tam i ostatní děti. Když to Kubu přestává bavit tak ho vezmu a pokusím se ho znovu zabavit, když je potřeba nakojit tak kojím. Vůbec nic se neděje, když nějakou chvíli necvičím, a to je na tom perfektní. Nemusím brát na ostatní ohledy (co se týče rušení), protože ostatní mámy jsou na tom stejně. Občas se stane, že se sejdou mimča co celou hodinku probrečí (a když nebrečí jedno, brečí druhé…), ale právě kvůli tomu je ta hodina uzpůsobena. Taky se mi líbí, že následující lekce (shodou okolností jóga pro těhotné – nevím, jestli to byl rozumný tah dát těhotné hned po miminkách neb ty nastávající maminky občas vypadají, jakoby ani nechtěly porodit…) nenásleduje ihned po skončení, ale je tam půlhodinová pauza na to, abychom mohly nakojit, přebalit a vůbec sbalit všechny ty donesené hračky, křupky atd. Je to fakt parádní a vždycky se na jógu moc těším.

Kdyby měl někdo z brněnským maminek zájem jógu navštívit tak budeme moc rádi. Jóga se jmenuje Mamimimi jóga a pořádá ji studio S lehkou hlavou ( slehkouhlavou.cz ), které sídlí na Dominikánském náměstí.

Další aktivity zatím neprovozujeme, ale chtěla bych zkusit cvičení s kočárky – strollering a na jaře outdoorové cvičení (taky s kočárky). Máte s tím někdo zkušenosti?

 

Otázka: Chodíte s vašimi ratolestmi cvičit? Plavat? Jaké aktivity máte s dětmi nejraději? A co děláte v zimě když se venku čerti žení?