Kuba: 7, 8 měsíců: SPANÍ

Pamatujete jak jsem psávala, že Kuba spí celou noc? Od 7  večer do 6 ráno? No, tak to už neplatí… Myslela jsem si, že s přibývajícím věkem se doba spánku v noci prodlužuje, nikoli zkracuje, ale asi jsem se mýlila… Začalo to zhruba v půlce října, kdy dostal Kuba rýmu. Bylo mi jasné, že asi nemůže moc dýchat a tak se nemůže před spaním pořádně napít a budí se hladem. Tak jsem to tolerovala. Kuba se uzdravil, jenže začaly růst zoubky. A buzení pokračovalo. Jak vyrostly zoubky, prodělával Kuba šestou dětskou nemoc (o nemocech bude samostatná kapitola), pak byl úplněk, pak začaly růst další zoubky, pak dostal opět rýmu a já nevím, jestli to vůbec skončí!

Když se Kuba začal budit ze začátku, někdy stačilo mu dát dudlík, přetočil se na bok a opět usnul. Když nepomohl dudlík tak jsem ho ukojila ke spánku, přenesla do postýlky a byl opět klid. Většinou tyto noční pauzy trvaly kolem půl hodinky, takže ani nijak výrazně neovlivnily můj spánek. Samozřejmě že není nic nad nerušený spánek celou noc, ale dalo se to zvládnout (teď se mi určitě moje kamarádky co v noci vstávají co hodinu, smějí a přejí si, abych vyzkoušela jejich noční bojovku…). Kubu dáváme spát kolem 7 – 7.30 a noční buzení nastává kolem třetí – čtvrté. Pak spává tak do 6 – 7.

Jak se začal Kuba víc hýbat, pocítila jsem, že potřebuje do sebe dostat víc energie. To je ostatně logické . Kojila jsem snad co hodinu a půl, což mě dost vyčerpávalo. Ale nejde tu o mě, spíš nevím, jestli jsem byla schopná dát Kubovi vše co potřebuje. V tu dobu jsme sice začínali s příkrmy, jenže to nešlo tak jak jsem si představovala - když tedy odmítal večer kaši, dostával pouze mléko ode mě a tak si prostě myslím, že se Kuba budil v noci hladem.  Naštěstí ho chvilka kojení dokázala uspokojit a Kuba nerušeně spal dál.

Bylo také období, kdy Kuba po nočním kojení odmítal spát ve své postýlce. Večer jsem ho normálně nakojila a uložila do postýlky, kde ihned usnul. Jenže v noci, kdykoli jsem ho chtěla po kojení uložit zpět do postýlky, začal plakat a odmítal usnout. Tak se několikrát stalo, že jsem ho dala k nám do postele, kde po troše přemlouvání konečně usnul. Většinou jsem v zápětí usnula taky a probudil mě až Kuba na další kojení. Občas jsem se snažila spícího Kubu přenést z naší postele do jeho postýlky (vzdálenost cca 1,5m) - někdy se zadařilo (ani se nepohnul), ale většinou se probudil těsně nad postýlkou, zatušil co se s ním děje a opět začal plakat. Tak putoval zpět do velké postele, kde bez problému usnul. Musím říct, že spaní s miminkem v jedné posteli není žádný relax. Za prvé se neustále bojím a hlídám, abych Kubu nezalehla (hlídám taky, aby Kubu nezalehl manžel…) a za druhé se Kuba neuvěřitelně roztahuje a často spává do “L”, takže můj spací prostor se výrazně zmenšuje… Samozřejmě nechci, aby se to stávalo pravidelností, ale je to nepopsatelně krásný pocit, když se probudím a vidím jak vedle mě spokojeně spí moje miminko a pevně mě drží za prst.

A jak to chodí se spaním přes den? No, dvěma slovy: nic moc… Zhruba v 6 a půl měsících začal Kuba spávat už jen 2x denně. Ráno se probudí kolem 6-7, kolem 9 jde znovu spát a odpoledne chodívá kolem 1-2 podle toho jak dlouho spí dopoledne. Když byl ideální den tak mě Kuba obdařil dvěma dvouhodinovými spánky, což bylo naprosto parádní. Jen se bohužel nedalo předvídat, jak ten který spánek bude trvat dlouho a tak většinou po půl hodině spaní začínám poslouchat, zda se už v postýlce nevrtí a naopak, když potřebuji, aby spal, tak je po dvaceti minutách probuzen a připraven si znovu hrát!

Zhruba poslední měsíc začal Kuba ve spaní trochu stávkovat. A to do takové  míry, že nejsem schopna ho uspat a tak se stane, že jeden denní spánek prostě vynecháme. Musím říct, že ten den je pak neskutečně dlouhý. Odpoledne už pak počítám minuty, kdy přijde manžel z práce, aby si mohl s Kubou chvíli hrát a já mohla na chvíli vypnout.

Vím, že dny, kdy Kuba bude spávat už jen jedenkrát denně brzy přijdou, ale myslím si, že na to ještě není připraven (a já rozhodně taky ne!!). Je na něm vidět, že když nespí, je unavený, ale nedá si prostě říct!

Je zajímavé, jak je na kvalitním spánku závislý jeho celý spací režim. Přijde mi, že když Kuba dobře spí přes den, spí lépe a klidněji i přes noc. Paradoxní na tom je, že čím víc je unavenější tím hůř ho jde uspat. Vůbec nejlepší je vyhmátnout ten správný okamžik – tedy kdy už je hodně unavený, ale ještě není přetažený – to je pak uspávání jedna radost!

V kočárku spává Kuba pořád dobře. Zvlášť teď v zimě (asi je podchlazen…). Když tedy nechce usnout a já vím, že je unavený, oblečeme se a vyrazíme ven (pokud teda zrovna neprší). Venku nikdy nespí dvě hodiny jak se někdy stává doma (i když jednou či dvakrát se to stalo a já neměla srdce ho budit a tak jsme chodili a chodili a mě už byla hrozná zima a chtělo si mi na záchod…ale co bych pro synka neudělala ), ale spává v rozmezí 40 – 80 minut, což je taky krásné. Má pak takové červené tvářičky a nosánek – úplně k sežrání!

Nejkrásnější je ten okamžik po probuzení (když se probudí sám a není nikým či  ničím probuzen), kdy se ještě rozespalý na mě podívá a usměje se. To roztaju a slíbila bych mu všechno (ještěže toho neumí zatím využívat!). Nejlepší náladu má logicky po probuzení – to se na nějakou chvíli dokáže zabavit sám a já jsem schopná i něco udělat.

Vím, že na tom nejsme se spaním vůbec špatně a mnozí jsou na tom podstatně hůř (hlavně v noci) tak bych si neměla stěžovat. Jen jsem zvědavá, kdy a jestli se zase dostaneme na celonoční spaní (když už mu to tak krásně šlo!). To by mi udělalo velikou radost!

 

Otázka: Jak to máte se spaním vašich dětí? Je to boj nebo usínají samy v klidu?