Když se Kuba v březnu narodil, strašně jsem se těšila až bude léto, protože jsem si představovala jaké to bude, až bude Kuba větší. Co všechno bude umět, jak bude vypadat a jak hlavně bude vypadat náš život s ním. Při pohledu na tehdy pár týdenní, pouze ležící miminko jsem si nedovedla představit, že to vůbec někdy přijde. A teď zase nemůžu věřit tomu, jak rychle to uteklo.
V pátém měsíci se toho hodně událo. Přes týden jsme byli většinou doma, protože manžel chodil do práce, a tak jsme vyráželi na procházky po našich dobrých známých trasách. Občas jsme se domluvily s kamarádkami a vyrazily ve dvou či ve třech. Ovšem načasovat setkání tak, abychom zkooordinovaly spánek a kojení našich dětí byl někdy nadlidský výkon a ne vždy se zadařilo. Jednou jsme byly s kamarádkou domluveny, že se potkáme na půli cesty mezi našemi bydlišti. Jenže Kuba se zrovna v tu chvíli rozhodl, že má hrozný hlad a tak místo klasického patnáctiminutového kojení, jedl asi půl hodiny, s čímž jsem rozhodně nepočítala. A když jsme se nakonec vypotáceli z domu, přijížděla už kamarádka s dítkem. Tak jsme ji vyprovodili domů a pokračovali dál na výlet sami...
Víkendy jsme tak na půl trávili v Brně, kde jsme opět podnikali výlety (tentokrát s manželem) nebo jsme odjeli na chalupu.
Také jsme se rozhodli zrekonstruovat balkon a část kuchyně a tak jsme pár dní bydleli na staveništi - řekla bych, že to Kuba ani nezaregistroval. Naše stanoviště jsme si přesunuli z obýváku (kde se často větralo a bylo tam skladiště) do ložnice a trávili většinu času tam. Musím moc poděkovat tchyni, která vzala Kubu ven na procházku a já tak mohla hodinku (plus minus) po zednících intenzivně uklízet, aniž bych se strachovala, že se Kuba probudí nebo že někde kňučí. Ani nedovedu spočítat, kolikrát jsem za tu dobu umývala zem - klidně bych se mohla stát profesionální uklízečkou :-). Rekonstrukce sice ještě není u konce (ještě chybí nová podlaha, resp. pokládka lina), ale věřím, že to už bude otázka jednoho dne.
Největší událostí 5. měsíce byla bezesporu svatba mého bratra. Kuba byl zlatíčko a po nevěstě a ženichovi byl hvězdou dne! O tom jak to probíhalo si můžete přečíst zde.
Kuba už rozhodně není to miminko co jen leží a nic nedělá. Je to už malý človíček, kterému se vytváří osobnost. Už ví, kdo jsem, kdo je táta, co ho rozesměje a co ho dokáže rozplakat. Dokáže být taky dost tvrdohlavý (je to přece beran), hlavně co se týče spaní. Když si usmyslí, že spát nepůjde, tak prostě nepůjde a nějaké to přesvědčování, že je už čtyři hodiny vzhůru a musí být unavený, na něj neplatí. Na druhou stranu je to zlatíčko a když zrovna nestávkuje a dobře se vyspí, rozdává úsměvy všude dokola! To bych ho láskou snědla!
Líbí se mi jak Kuba pomalu objevuje svět. Třeba jak poznává různé materiály - nejdřív věc osahá a poté věc putuje rovnou do pusy. Například zjistil, že plyšové věci už mu nechutnají a tak se při jejich dotyku jazykem pěkně ušklíbne. Na druhou stranu miluje různá plastová či gumová kousátka nebo latexovou žirafu Sophii. To co nedokáže strčit do pusy (židle, koberec, kočárek, zahradní nábytek...) osahá a hlavně škrábe. Nevím jak jste na tom vy, ale já mám např. ze zvuků škrábání hrubého čalounění naší sedačky husí kůži (stejný pocit mám když se nehty přejelo po černé tabuli...). Ale Kuba poznává svět tak ho v tom musíme podporovat!
Ve snaze všechno prozkoumat se Kuba začal po všem sápat a co jde to strčí do pusy. Nesápe se ani tak po svých hračkách, ty zná, ale co ho nejvíc zajímá je telefon, foťák, skleničky s vodou (vínem), moje mokré vlasy, moje suché vlasy, ovladač na televizi atd. Tyto věci ho dokážou bezesporu utišit, zklidnit a vykouzlí mu úsměv na rtech! Samozřejmě mu je nechám osahat, ale pod dozorem. Někdy se to zvrtne a Kuba se s chutí zakousne do mého telefonu. Takové naše iBaby :-).
Co se týče Kubových motorických schopností a dovedností, 5. měsíc byl na jejich rozvoj rozhodně bohatý. Nejdřív zdokonalil zvedání a chytání noh. Nejlíp mu to jde samozřejmě bez plínky, ale to provozujeme pouze pod dozorem neb nechceme riskovat, ale ani s plínkou není žádný amatér! Myslím, že nebude trvat dlouho a strčí si palec do pusy :-). Nejdřív zvedne nohy, poté rukama uchopí buď palce u noh nebo lýtka. Chvíli vydrží na zádech a pak ho nohy převáží na jednu nebo druhou stranu.
Když byl pak takto na boku, stačilo kousíček a najednou se přetočil na bříško! Přesně tak! Už je to tu a Kuba se motá. No motá... vlastně jenom přetáčí a zatím jen na jednu stranu (i když na druhou to taky zvládl, ale líp mu to jde přes levou ruku). Nechci předbíhat, ale včera se Kuba otočil z bříška zpět na záda, ale o tom snad až příští měsíc :-).
Jak Kuba zjistil, že se umí otáčet, nechtěl přestat. A protože to ještě neuměl zpět, trávil většinu dne na bříšku, nebo aspoň do té doby, než zakňoural, přišla mamka a otočila ho zpět na záda. A koloběh začal zase od znova. Od teď nastala chvíle, kdy už Kubu nemůžu položit kamkoliv a spoléhat na to, že ho tam po chvíli najdu. Leda tak doprostřed manželské postele s tím, že než se stihnu oblíct, nepřekulí se k okraji. Kuba se motá kde to jde - na zemi, v naší posteli i v jeho postýlce. I přes to, že má v postýlce málo místa a většinou skončí zaklíněný v rohu a hýká, protože má přeleženou ruku a nemůže tam ani zpět, se motá dál a jakoby se z předchozích zkušeností vůbec nepoučil.
Také přebalovací pult je pro nás dost nebezpečný! Kuba pozoruje obrázky na zdi a chce se k nim dostat. A tak se přetáčí na bok, zaklání hlavu a já mám co dělat, abych mu napatlala krém jenom na zadek nebo mu nasadila plínku předkem dopředu... Je to boj a po přebalení jsem zpocená jako bych složila metrák uhlí. Asi budu muset vyzkoušet ty popruhy, co má naše přebalovací podložka, ale nejsem si jistá, zda to pomůže... :-).
Už jsme zpozorovali i mírné náznaky lezení - spíš se motá do kruhu než postupuje dopředu, ale pokouší se. Nejdřív se opře o hlavu, zvedne zadek, poskládá pod něj nohy a pak nějak posune zbytek těla dopředu. Zatím jsme nezpozorovali, že by couval, jak je prý u dětí typické (zapřou se o ruce, které je posunou dozadu), ale jak se bude zdokonalovat tak uvidíme, jakým směrem se vydá.
5. měsíc byl opět úžasný a taky vyčerpávající. Obávám se, že si teď už nějakých pár let neodpočinu :-). Teď už jsme kousek v 6. měsíci a já pozoruji, že Kuba dělá každým dnem další pokroky. Máme se na co těšit!
Největší událostí 5. měsíce byla bezesporu svatba mého bratra. Kuba byl zlatíčko a po nevěstě a ženichovi byl hvězdou dne! O tom jak to probíhalo si můžete přečíst zde.
Kuba už rozhodně není to miminko co jen leží a nic nedělá. Je to už malý človíček, kterému se vytváří osobnost. Už ví, kdo jsem, kdo je táta, co ho rozesměje a co ho dokáže rozplakat. Dokáže být taky dost tvrdohlavý (je to přece beran), hlavně co se týče spaní. Když si usmyslí, že spát nepůjde, tak prostě nepůjde a nějaké to přesvědčování, že je už čtyři hodiny vzhůru a musí být unavený, na něj neplatí. Na druhou stranu je to zlatíčko a když zrovna nestávkuje a dobře se vyspí, rozdává úsměvy všude dokola! To bych ho láskou snědla!
Líbí se mi jak Kuba pomalu objevuje svět. Třeba jak poznává různé materiály - nejdřív věc osahá a poté věc putuje rovnou do pusy. Například zjistil, že plyšové věci už mu nechutnají a tak se při jejich dotyku jazykem pěkně ušklíbne. Na druhou stranu miluje různá plastová či gumová kousátka nebo latexovou žirafu Sophii. To co nedokáže strčit do pusy (židle, koberec, kočárek, zahradní nábytek...) osahá a hlavně škrábe. Nevím jak jste na tom vy, ale já mám např. ze zvuků škrábání hrubého čalounění naší sedačky husí kůži (stejný pocit mám když se nehty přejelo po černé tabuli...). Ale Kuba poznává svět tak ho v tom musíme podporovat!
Ve snaze všechno prozkoumat se Kuba začal po všem sápat a co jde to strčí do pusy. Nesápe se ani tak po svých hračkách, ty zná, ale co ho nejvíc zajímá je telefon, foťák, skleničky s vodou (vínem), moje mokré vlasy, moje suché vlasy, ovladač na televizi atd. Tyto věci ho dokážou bezesporu utišit, zklidnit a vykouzlí mu úsměv na rtech! Samozřejmě mu je nechám osahat, ale pod dozorem. Někdy se to zvrtne a Kuba se s chutí zakousne do mého telefonu. Takové naše iBaby :-).
Co se týče Kubových motorických schopností a dovedností, 5. měsíc byl na jejich rozvoj rozhodně bohatý. Nejdřív zdokonalil zvedání a chytání noh. Nejlíp mu to jde samozřejmě bez plínky, ale to provozujeme pouze pod dozorem neb nechceme riskovat, ale ani s plínkou není žádný amatér! Myslím, že nebude trvat dlouho a strčí si palec do pusy :-). Nejdřív zvedne nohy, poté rukama uchopí buď palce u noh nebo lýtka. Chvíli vydrží na zádech a pak ho nohy převáží na jednu nebo druhou stranu.
Když byl pak takto na boku, stačilo kousíček a najednou se přetočil na bříško! Přesně tak! Už je to tu a Kuba se motá. No motá... vlastně jenom přetáčí a zatím jen na jednu stranu (i když na druhou to taky zvládl, ale líp mu to jde přes levou ruku). Nechci předbíhat, ale včera se Kuba otočil z bříška zpět na záda, ale o tom snad až příští měsíc :-).
Jak Kuba zjistil, že se umí otáčet, nechtěl přestat. A protože to ještě neuměl zpět, trávil většinu dne na bříšku, nebo aspoň do té doby, než zakňoural, přišla mamka a otočila ho zpět na záda. A koloběh začal zase od znova. Od teď nastala chvíle, kdy už Kubu nemůžu položit kamkoliv a spoléhat na to, že ho tam po chvíli najdu. Leda tak doprostřed manželské postele s tím, že než se stihnu oblíct, nepřekulí se k okraji. Kuba se motá kde to jde - na zemi, v naší posteli i v jeho postýlce. I přes to, že má v postýlce málo místa a většinou skončí zaklíněný v rohu a hýká, protože má přeleženou ruku a nemůže tam ani zpět, se motá dál a jakoby se z předchozích zkušeností vůbec nepoučil.
Také přebalovací pult je pro nás dost nebezpečný! Kuba pozoruje obrázky na zdi a chce se k nim dostat. A tak se přetáčí na bok, zaklání hlavu a já mám co dělat, abych mu napatlala krém jenom na zadek nebo mu nasadila plínku předkem dopředu... Je to boj a po přebalení jsem zpocená jako bych složila metrák uhlí. Asi budu muset vyzkoušet ty popruhy, co má naše přebalovací podložka, ale nejsem si jistá, zda to pomůže... :-).
Už jsme zpozorovali i mírné náznaky lezení - spíš se motá do kruhu než postupuje dopředu, ale pokouší se. Nejdřív se opře o hlavu, zvedne zadek, poskládá pod něj nohy a pak nějak posune zbytek těla dopředu. Zatím jsme nezpozorovali, že by couval, jak je prý u dětí typické (zapřou se o ruce, které je posunou dozadu), ale jak se bude zdokonalovat tak uvidíme, jakým směrem se vydá.
5. měsíc byl opět úžasný a taky vyčerpávající. Obávám se, že si teď už nějakých pár let neodpočinu :-). Teď už jsme kousek v 6. měsíci a já pozoruji, že Kuba dělá každým dnem další pokroky. Máme se na co těšit!
Ten je tááák roztomilý :) Brouček malej :)
OdpovědětVymazat