Kuba: 3. měsíc

Kvůli technickým problémům publikuji tento příspěvek až teď a moc se za to omlouvám. Také se omlouvám, že nemám vyfocený dort ke Kubovým tříměsíčním narozeninám. Dort byl. Byl vynikající. A proto zmizel dřív než jsem ho stačila vyfotit. (Pro info: byl to nepečený dort ze zakysané smetany a šlehačky s piškoty a jahodami z červencového Gurmetu. Jestli máte tento typ dortu rádi tak si recept určitě obstarejte!)

Tak a teď k tomu důležitějšímu:

21. června oslavil Kuba 3 měsíce. Už čtvrt roku je tady s náma a už je to čtvrt roku co se náš život otočil vzhůru nohama! A byly to ty nejúžasnější tři měsíce v mém životě!

V postu o Kubových druhých narozeninách jsem psala, že druhý měsíc byl lepší než ten první a ta posloupnost platí i dál. Třetí měsíc byl zase mnohem lepší. Lepší než ten první i druhý dohromady! S Kubou je větší sranda, víc vnímá, je víc v pohodě a je to to nejúžasnější miminko na světě!

Kuba začal víc vnímat okolí a tak ho často přistihnu jak něco pozoruje nebo jak něco strhne jeho pozornost. Většinou jsou to naprosté maličkosti jako mihotající se listy stromu, výrazně červené tričko nebo hrající televize, ale když ho něco zaujme, nedokáže se od toho odtrhnout. Nejvíc jsem si toho všimla při kojení, kdy Kuba poté co ho něco zaujme, začne mávat rukama, kopat nohama a nakojit ho tak, aby se aspoň část mléka dostalo do jeho žaludku je nadlidský výkon. Často uvažuju o tom, že bych opět vytáhla zavinovačku a pořádně ho svázala… Nebo se s ním budu muset zavřít do nějaké tmavé místnosti, kde ho nebude nic rozptylovat. Zatím ale stále prospívá (ve 3 měsících má 7 kilo!) tak s těmi drastickými metodami ještě chvíli vyčkám.

Kuba je smíšek a směje se na každého, kdo na něj udělá ksichtík. Stoprocentně pozná mě a taťku, ale jestli pozná babičky a dědy nebo strejdy a tety, to nedokážu posoudit. Ale ten jeho úsměv je kouzelný a dokáže se mnou dělat divy. Vždycky mě rozveselí a má takovou čarovnou moc. Prostě v tu chvíli je mi najednou všechno jedno. 

Co Kubovi nějak přestalo jít je spaní. Teda nemyslím spaní přes noc, v tom je pořád odborník a troufám si tvrdit, že se v tom zdokonaluje (musím zaklepat na dřevo, abych to nezakřikla!). Spíš mám na mysli spaní přes den. To co dřív trvalo kolem dvou hodin se v současnosti zkrátilo na půl hodinky a je to takový boj, že nevím, jestli vůbec má cenu tu námahu podstupovat. Dřív jsem během jeho spánku stihla uvařit, vyprat a ještě si vypít kafe. Zato teď, jakmile usne, začnu lítat jako splašená a snažím se toho udělat co nejvíce. Ale pokud spí Kuba v noci, ať si je klidně vzhůru celý den! Nejhorší je spaní v podvečer – to už jsme zjistili, že to mnohdy ani nemá cenu zkoušet Kubu uspávat. Na jednu stranu Kuba vypadá unaveně, ale jakmile ho položím do postýlky, začne se vztekat a kopat nohama, čímž nám naznačuje, že spát rozhodně nebude. Kuba bývá zhruba od čtyř hodin vzhůru až do doby, kdy jde spát na noc, což bývá kolem půl deváté. Na miminko se mi to zdá jako dlouhá doba, ale asi má pocit, aby mu něco neuteklo. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Nicméně i večer je to boj ho uspat, ale nakonec dřív nebo později zvítězíme :-). Kuba usíná s dudlíkem, který ho zklidní a nakonec (většinou) i uspí. Nevím jestli se mám na něj zlobit nebo být hrdá, ale Kuba se naučil vyndávat si dudlík z pusy rukama. Dudlík má poutko, které Kuba uchopí za palec, dudlík vytáhne a pak s ním mává. Najednou neví co se děje a vyžaduje dudlík zpět. Jenže zpátky to už neumí… a tak je pravidlem, že Kubu dáme spát, dáme mu dudlík, jdeme vedle do pokoje a najednou slyšíme kňourání, což je známka, že dudlík vypadl. Takových „výletů“ sem a tam proběhne za večer mnoho. Nevím jestli mám být na něj hrdá nebo se zlobit, ale tento jeho manévr dost ztěžuje jeho uspávání. Kuba je navíc strašně šťastný, že se mu povedlo dudlík vyndat a tak se usmívá od ucha k uchu… Zlobit se na něj prostě nedá :-). Často to vypadá, že usneme dřív než Kuba.

Kuba umí uchopit palcem nejenom dudlík, ale už i ostatní předměty, což je od minulého měsíce velký pokrok. Když mu podáme třeba hračku, natáhne k ní ruce, soustředěně rozevře dlaň a hračku si chytne. Ne vždy se to povede, ale každým dnem se zdokonaluje.

Když už něco Kuba uchopí, tak netrvá dlouho a už si to strká do pusy. A když zrovna v ruce nic nemá, strká si tam prsty nebo i celou ruku. Je pak celý poslintaný, hračky jsou poslintaný a nakonec i já jsem poslintaná… Docela nechutný, že? Ale zjistila jsem, že nemá cenu s ním bojovat neb si cestu zpět do pusy opět najde ať se snažím sebevíc.

 Kuba se také zdokonaluje v pasení koní. Na bříšku bývá strašně rád a vždycky u toho vydává takové zvláštní zvuky. Myslím, že to jsou šťastné zvuky... Na bříšku vydrží už dlouho a tak ho musím nějak zabavit. Nejčastěji před něj postavím nějakou hračku nebo si tam lehnu a povídáme si. 

Myslím si, že to nebude trvat dlouho a Kuba se bude otáčet. Je na něm vidět jak moc by chtěl. Posuďte sami jak už je blízko...

Už se mu to jednou podařilo, ale to jsme do něj trochu strkli, takže se to nepočítá :-). Zatím si užíváme, že Kubu ještě najdeme tam kam ho položíme. Děsím se toho až to tak nebude a já budu tahat Kubu z pod postele nebo z poza skříně. 

S Kubou jsme už také vyrazili na víkend na chalupu. Nejhorší na tom bylo všechno sbalit a tak, aby měl Kuba všeho dostatek. Nebylo to lehké neb jsem balila na etapy (když Kuba spolupracoval), ale nakonec si myslím, že měl všechno co potřeboval - a ještě třikrát tolik. Na jiné prostředí si zvykl bez problému. Na chalupě má svoji postýlku, která je stejná jako ta co má doma, takže si myslím, že až na jiné povlečení, nepocítil rozdíl. Bohužel tenkrát celý víkend propršelo tak jsme ani nestihli udělat velký výlet do lesa, ale v létě tam plánujeme trávit spoustu času tak mu to vynahradíme. 

Taky jsem si na Kubu pořídila nosítko - Manduca, které mi bylo z mnoho stran doporučováno. Moc nevím jak se v něm Kubovi líbí - někdy je spokojený a někdy brečí tak, že nedojdu ani naproti do obchodu... Musíme hodně trénovat, protože je to pro mě skvělá věc. Bydlíme v 1. patře a kočár máme doma (v přízemí na něj není nikde místo) a když potřebuji jen vyběhnout třeba do obchodu, musela jsem s kočárem. Takhle si dám Kubu do nosítka a je to mnohem jednodušší. Jen je v tom hrozné horko a jsme pak oba propocení. Doporučuje se užívat funkční oblečení tak to asi budeme muset vyzkoušet...

Jinak nám Kuba dělá samou radost. Pořád kojím a jde nám to krásně. V těch vedrech co teď panují mu nedávám žádnou vodu ani čajíčky, ale na radu naší paní doktorky mu dávám častěji napít mléka, což mu vyhovuje. V noci stále spává krásně - když usne kolem půl deváté tak často spí až do pěti, půl šesté, což je neuvěřitelné! Spává výhradně v postýlce a pouze výjimečně si ho ráno dáme do postele - nechci ho na to navykat. Spíš se s ním chceme mazlit :-). A někdy se stane, že nám v posteli usne...

Život s Kubou je prostě báječný a každým dnem je lepší a lepší. Než se nadějeme budu psát o čtvrtém měsíci. Jen kdybych mohla trochu zbrzdit čas...




Měla bych si začít vyřizovat rodičovskou dovolenou. Máte s tím někdo zkušenosti jak to teď funguje?