Kuba: 4 měsíce

Léto vždycky rychle utíká a s miminkem je to ještě větší fofr! V sobotu oslavil Kuba 4 měsíce. A protože jsme oslavovali na chalupě, kde je zahrada plná letních plodů, upekla mamka vynikající rybízový táč. Recept neznám, ale třeba ho může mamka napsat do komentářů, jestli by byl zájem.

A co jinak nového? Kuba roste a přibírá z čehož máme pochopitelně radost. Na druhou stranu se pěkně pronese a už s ním dlouho nevydržím stát v náruči. Záda mě zatím nebolí, ale cítím jak jsou ztuhlá. Rozhodla jsem se proto pro sebe něco udělat a chodím každé dva týdny na masáž zad a šíje. Náramně si to užívám. Je to pro mě takový relax, že paní masérka pochopila, že si během té půlhodinky se mnou moc nepopovídá a tak mě nechává spát :-). 

Už máme za sebou také pár očkování - 2 dávky hexavakcíny, 2 dávky rotarixu a zatím 1 dávku prevenaru. Očkování jsem se obávala, ale nikoli kvůli Kubovi, že bude plakat - to mi bylo celkem jasné a byla jsem s tím smířená, ale hlavně kvůli sobě. Bála jsem se, že jak uvidím Kubu plakat, budu taky. A taky že jo... Vlastně skoro, ale opakovala jsem si, že musím být statečná :-). Po prvním očkování neměl Kuba žádnou reakci. Byli jsme vyzbrojeni teploměrem s ohebnou špičkou a Panadolem - čípky, ale naštěstí byl v pohodě. To po druhé aplikaci (hexavakcína, rotarix, prevenar) měl v noci a druhý den teplotu (do 38°C), kterou jsme naštěstí rychle  čípky srazili. Kuba ani nevypadal, že by měl teplotu, byl ale unavenější a víc spal, což nám vůbec nevadilo (11 hodin v noci bylo dobrý!). Jen v tu noc po očkování se probudil asi ve tři ráno s brekem, ale s úplně jiným brekem než jsme zvyklí a tak mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Bylo mi ho strašně líto, ale dali jsme mu čípek, dala jsem mu napít a hned zase usnul. Teď nás čeká další várka tak jsem zvědavá jak zareaguje tentokrát. Snad bude v pohodě, prďolka naše malá!

S Kubou jsme tento měsíc dost cestovali. Sice jen na chalupu, ale i tak sbalit sebe a ještě miminko je docela umění. Docela jsme to ale zvládli a měli jsme snad vše co jsme potřebovali. Na chalupě byla spousta lidí tak bylo o Kubu dostatečně postaráno. Babička uspávala, děda si s Kubou povídal, teta Štěpánka si hrála, strejda Honza (bratr) dělal blbosti a mamka s taťkou (já s manželem) jsme mohli odpočívat. Kuba naštěstí všechny ty změny dobře snášel a tak jsme mohli relaxovat. Jediné co nevyšlo bylo počasí - bylo strašný vedro a tak jsme ani nemohli jít na pořádnou vycházku a z chladné chalupy jsme tak moc ani nevycházeli. Když byl u chalupy dopoledne ještě stín tak spával Kuba venku, ale jak udeřily odpolední vedra, zůstal doma. Vycházky se uskutečňovaly pouze v podvečer a byly kratičké, ale po celém dni nicnedělání jsem byť i kratičkou vycházku ocenila. Rodinné sešlosti se neobejdou bez hory dobrého jídla a tak se pořád chodí a ukusuje a ochutnává... Určitě to znáte!

I přes velká vedra jsem Kubu stále kojila a nedávala mu napít vody či jiných nápojů. Klidně jsem ho kojila každou hodinu, když si řekl (zakňoural). Trošku se napil a byl klidnější. Jeho signály jsem bohužel nepoznala na vycházce, kdy začal kňourat asi kilometr od chalupy. Říkala jsem si, že to určitě stihneme dojít, navíc jsme šli po silnici, na slunku a nikde nebylo místo, kde bych mohla Kubu v bezpečí nakojit. Po chvíli se kňourání přeměnilo na pláč a následně na křik a to už jsme s kočárem skoro běželi, aby dostal co nejrychleji napít. Příště na to musím pamatovat a dát mu dřív než se ozve sám. Holt, chybama se člověk učí!

Kuba je stále pohyblivější. Sice se ještě sám nepřetáčí, i když k tomu má hodně blízko a stačí ho jen pošťouchnout a už se valí, ale věřte, že to nebude dlouho trvat. Už se několikrát překulil z bříška zpět na záda (myslela jsem, že je to těžší úkon než ze zad na bříško), ale podle mě sám nevěděl co se vlastně stalo a jak to udělal... :-). Tím, že víc otáčí hlavou tak vnímá víc svoje okolí. Třeba za přebalovacím pultem máme dva obrázky, které Kubu najednou fascinují. Zakloní hlavu a chce se otočit, aby je lépe viděl, ale naštěstí mu to přebalovací podložka, která je z polystyrenových kuliček, nedovoluje. Ještěže tak, protože začít se přetáčet na přebalovacím pultu by nebylo moc chvályhodné. 

Taky si začal chytat nohy - za palce, za lýtka, ale je to vždy chvilička. Nejlépe mu to jde bez plínky (logicky) a tak ho občas při přebalování nechám zacvičit. Nahulatej je snad nejšťastnější!

Kuba pomalu objevuje svůj hlas. Už ze sebe nevydává monotónní zvuky, ale intonuje. Co se naučil a co ho nejvíc fascinuje je pískání. Sice mě tím neskutečně baví, ale nejsem z toho moc nadšená a doufám, že ho to do budoucna přejde, protože když se do toho opravdu opře, tak přechází do ultrazvuku a rve to uši. Nejvíc si píská, když je z něčeho nadšen - to si pískne a zakope nohama a já se strašně bavím :-). Brouká si také čím dál tím víc. Když má dobrou náladu tak mu pusa jede nonstop. Asi to bude řečník!

Asi to budou začínající zoubky nebo co, ale Kuba neuvěřitelně slintá a nemůže si přestat strkat ruce (nebo cokoli jiného) do pusy. Je to boj a doufám, že je to normální. Nedělá to pořád, ale když začne tak mu ty prsty prostě z pusy nevyndáme - to bychom ho jedině museli svázat :-).

S Kubou už jakž takž mámě jakýsi denní rituál. Ne vždy je to na minutu přesné, ale už si můžeme víc naplánovat den. Už není problém dojet s Kubou s autem do servisu nebo do města na trh. Pokud jsem ochotna (a to jsem) ho nakojit kdekoli, můžeme být z domu klidně celý den. Kuba naštěstí nemá problém s cestováním autem. Ne, že by to úplně miloval, ale z jeho neutrálního pohledu usuzuji, že mu cestování nevadí. Pokud jedeme na delší cestu (tj. víc jak 30 minut) tak většinou v autě usne. Jinak kouká z okýnka a je fascinován míjející krajinou. Koho cestování moc nebaví jsem já. Dřív jsem bývala řidič rodiny - já jsem řídila a manžel navigoval. Teď se volantu chopil manžel a já jsem byla "odstrčena" na zadní sedadlo s Kubou. A když se věnuji Kubovi, nevěnuji se cestě a tak se mi občas dělá špatně... Nic hroznýho to není, ale možná si do přebalovací tašky přibalím kinedryl :-).

Jak Kuba na začátku nesnášel koupání a celé ho prokřičel, teď už je to tak v pohodě, že si troufám tvrdit, že se Kuba do vany i těší. Nevím, co ho zlomilo, ale nejspíš to bude látkové lehátko, které mu pořídila babička. Je pružné, takže je lehce ponořen a hlavně nestudí jak to plastové co jsme měli původně. Naučil se i kopat nohama, což nás na jednu stranu těší, na druhou stranu musíme pokaždé vytírat :-).

Minule jsem psala, že je Kuba nesoustředěný při kojení a když ho něco zaujme, neumí od toho odtrhnout pozornost. Jednou jsem ho dala na bříško, když jsme sledovali zprávy a najednou koukám a Kuba se zájmem sleduje televizi jako by ho zajímalo co tam povídají. Přišlo nám to docela vtipný, ale nevím, jestli mu to nějak neublíží. Přece jenom byl dost blízko. Moc dlouho jsem ho tak nenechala a otočila ho, ale je pravda, že když je puštěná televize, vždycky jeho pohled na ni zamíří.

Půlka prázdnin je za námi a co nás v té druhé čeká? Především svatba mého bratra tak jsem zvědavá jak to Kuba zvládne. Jenže to zase bude o pár týdnů starší a rozumnější :-). Taky chceme odjet na dva týdny na chalupu, kde je neuvěřitelný klid a pohoda a tak se těším na vycházky do lesa. Doufám, že bude pěkně.